Okupace z roku 1968 se dnes hodí jako alibi pro obecnou rusofobii. Jak ale vzpomíná Ivan Hoffman, tehdejší Čechoslováci se na ní dívali zcela jinak. Nejzásadnějším postřehem podle něj je, že tehdy musely na pacifikaci Československa přijet tanky, zatímco dnes nejsou třeba, protože režimní elity s německým Bruselem kolaborují z pilnosti. (parlamentnilisty.cz)
Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 je po půlstoletí přirozeně zavátá nánosem účelových dezinterpretací. U historie čili ohlížení se za minulostí, nikdy nejde o nezištnou snahou najít pravdu a z té se poučit. Z historie se účelově bere, co se zrovna hodí a nehodící se škrtá či zamlčuje. Dnešním propagandistům se okupace hodí jako alibi pro obecnou rusofobii a kontext tehdejší tragédie neřeší. Důvod je zřejmý. Kdyby se drželi historické pravdy, nemohli by srpnem 68 strašit před spaním děti, ani jejich rodiče.
Pro generace, které prožily druhou světovou válku, vítězný únor, padesátá léta a posléze uvolněnou atmosféru let šedesátých, byl srpen 1968 především tragickým nedorozuměním. Jedno z hesel, spontánně napsaných na pražských ulicích bylo „Lenine vzbuď se, Brežněv se zbláznil“. Co československá veřejnost vnímala jako revitalizaci socialismu, obrodný proces, vyhodnotili Sověti a s nimi i jejich satelity s výjimkou Jugoslávie a Rumunska jako kontrarevoluci.