Krize, kterou prochází svět, je asi mnohem hlubší, než tušíme. Právě proto si Ivan Hoffman dovoluje připomenout, že krize je příležitost a současnou generaci možná nemohlo potkat nic užitečnějšího. (parlamentnilisty.cz)
Svět prochází krizí, která je zásadnější, než si zatím připouštíme. Agrese USA a Izraele proti Íránu ukázala, že globalizace je jednosměrná cesta, na které se zašlo příliš daleko, aniž by globalisté předvídali komplikace a měli pro ně připravený plán „B“. Nikoho například nenapadlo, že jednou budou ohroženy podmořské kabely, bez kterých zkolabují banky, zastaví se obchody a lidem bude hrozit, že místo umělé inteligence budou muset někde ve vetešnictví anebo na smetišti hledat tu vlastní.
Globalizace je jak vidno křehká, zranitelná a bude to tím, že je nepřirozená, vymyšlená na kšeft, na jedno použití a tím pádem také zbytná. Jakmile se přestává hrát podle pravidel, lze si navzájem fatálně škodit na mnoho způsobů a jak říká Murphyho zákon: „Může-li se něco pokazit, pokazí se to.“ Rezignace na diplomacii a sázka na hrubou sílu je při složitosti ekonomického provozu současného světa obrovský hazard. Slabší totiž dnes nejsou natolik slabí, aby se o svou porážku nemohli štědře podělit s vítězem. Vítězi pak hrozí, že porazí i ty, které se zničit nechystal, protože odveta slabšího umí být univerzální. K čemu je Íráncům svět bez Íránu? Anebo také k čemu je Izraeli svět bez Židů?