Česká „Máňa“ není původní: vychází z oděské ruské písně o Murce, konfidentce tajné policie, píše Adam Votruba a ukazuje, co se v překladu ztratilo a proč v češtině nedává „kožený kabát“ původní smysl? (casopisargument.cz)
Odhadoval bych, že většina čtenářů bude „Píseň zapadáku“ alias „Máňu“ znát. Tato skladba dnes patří k české klasice, nejenom mezi písněmi k táborovému ohni. Možná i vy jste někdy v partě zpívali nebo slyšeli zpívat tato slova:
Šinu si to takhle starým zapadákem,
když tu jeden komplic ke mně hovoří:
„Tak jsme ji chytili, v koženým kabátu,
do rána jí svíčka dohoří.“
Máňu nazpívalo více zpěváků. Nejstarší nahrávka je z roku 1937. Zpěvačku Mílu Spazierovou-Hezkou na ní doprovází R. A. Dvorský a jeho Melody boys. Nejsugestivnější je dle mého názoru pěvecký projev Rudolfa Cortése zachycený v televizním pořadu Babiččina krabička z roku 1963. Později písničku nazpíval Petr Haničinec se skupinou Skiffle Kontra, nahráli ji písničkáři Jim Čert, Kapitán Kid nebo skupina Šlapeto.
Píseň přinesl do českého prostředí trempský písničkář, novinář a spisovatel Géza Včelička. Není to však jeho původní dílo. Obecně je známo, že se Včelička inspiroval ruskou písní, k níž vytvořil český text na motivy originálu. Mohli bychom stejně oprávněně říci, že píseň je ukrajinská, protože pochází z ukrajinského města Oděsa; původní znění je ovšem ruštině. Pro informaci podotýkám, že verze v ukrajinštině existuje také.
To, že je Máňa inspirována ruskou písní, jsem věděl již za dob svých středoškolských studií z útlé knížečky Písně lidu pražského. Tehdy ovšem nebylo snadné setkat se s originálem. To se mi poštěstilo až mnohem později díky internetu.