Nejdůležitější moment oceňovaného Formanova filmu Lid versus Larry Flynt zachycuje sebeobhajobu krále hanbatých tiskovin před soudem, kde byl chlípný byznysmen popotahován pro pohoršující nemravné fotografie ve svém časopise Hustler. (institutvk.cz)
Flynt tam říká porotě (zhruba parafrázuji, film jsem viděl jednou a dost dávno): Podívejte na mne. Já jsem ten nejhorší ze všech. Pokud já nebudu omezen na svobodě vyjadřování, pak je tato svoboda zaručena pro všechny ostatní.
Sdělení je to dosti netriviální a je zcela v protikladu se současným unijním liberálním výkladem svobody slova. Podle tohoto výkladu si totiž někdo svobodu slova zaslouží a jiný už ne. Pokud někdo mluví poctivě, čestně a pravdivě, svobodu slova si zaslouží. Ale pokud jiný překrucuje, manipuluje, dezinformuje, lže či šíří nepodložené zvěsti jako fakta, pak pro něj svoboda projevu platit nemá. Jenže to je výklad, který slouží všem diktaturám. Rozvraceči, rozeštvávači, šiřitelé nepravd a překroucených narativů právo svobodně šířit své výroky nemají, protože demoralizují společnost, pletou lidem hlavy a nejspíše slouží imperialistickým zájmům cizích mocí. A svoboda pláče v koutě.
Princip svobody slova ale nestojí na zhodnocení slova nějakou autoritou. Svoboda slova buď platí i pro blbosti a nepravdy, nebo neplatí vůbec. Budeme-li odvozovat nárok na svobodu slova od hodnocení vhodnosti či škodlivosti šířeného slova, okamžitě vyvstane spor o kritéria takového hodnocení a o to, kdo o uplatňování těchto kritérií bude rozhodovat. A jsme jen krůček od zvůle. Společnost, která neustojí lži, neustojí ani svobodu a musí být řízena, hlídána, kontrolována a ovládána. Hluboce se mýlí kýčovití rozhohnění moralisté, kteří si takové věty vykládají jako obhajobu lží. Forman svým filmem také nehájil zvrhlou pornografii. Hájil svobodu, která snahou o vyčištění komunikačního prostoru od zvrhlostí nemůže nebýt poraněna.