Letošní Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu je vhodné alespoň po očku sledovat. Ne snad kvůli tomu, že už skončila neslavná éra Klause Schwaba a jeho „velkého resetu“ skrze Davos prosazovaným, ani ne proto, že by proto nějak zázračně a naráz ovládly Davos myšlenky volného trhu a diskuse o cestách ke společnosti hospodářského růstu a svobody. To určitě ne. Na to je Davos zřejmě stále ještě příliš „davoský“. (institutvk.cz)
Ale proto, že se do Davosu chystá americký prezident Donald Trump se svým týmem ministrů a klíčových poradců v době, kdy se část světového politického dění točí kolem Grónska a Trumpova slova ve Švýcarsku mohou leccos naznačit.
Kdo viděl diskusi Donalda Trumpa se zástupci největších amerických těžařských společností s médii, musel být, tak jako já, zaražen slovy amerického prezidenta, když o Grónsku prohlásil, že si „jej Američané vezmou, ať se to Grónsku líbí, nebo ne“. Už „venezuelská“ akce se svým pojetím i výsledkem vymykala lecčemu představitelnému a Rubiova slova o tom, že „být politikem na Kubě, měl bych obavy“, byla podobně výhružná. Je se pak čemu divit, řeknu-li, že Trumpovo chování vůči Grónsku můžu chápat jen velmi obtížně?
Zdá se, že Trumpovy Spojené státy skutečně nakonec Grónsko získají a neočekávám, že v Davosu vystoupí Donald Trump se státnicky přesvědčivým zdůvodněním své chuti na tento ostrov. Nevím. Možná se bude odvolávat na Dohodu o obraně Grónska z roku 1951 (jak hájí svoje představy doma v USA), která Američanům a jejich ozbrojeným silám dovoluje vcelku velmi volný pohyb po celém ostrově. Tato Dohoda však vyžaduje souhlas obou stran. A ten tady (prozatím?) není. Jak to dopadne, zřejmě brzy uvidíme.