Na neděli 18.1.2026 připadá 155. výročí sjednocení Německa. U nás si pravděpodobně málokdo vzpomene na slavnost ve francouzském paláci Versailles, kde pyšní vítězové nad Francií v prusko-francouzské válce oznámili světu vznik nové Německé říše, která ukončila staleté rozdrobení Německa na desítky států a státečků. Z věčného objektu evropských dějin se stal jejich asertivní subjekt a hybatel, nová evropská velmoc prudce se ženoucí k dominanci na kontinentě. (institutvk.cz)
Další vývoj ukázal, že zmíněné datum bylo svými důsledky jedno z nejdůležitějších. Vedou od něho přímé linie k oběma světovým válkám i k situaci a problémům Evropy současnosti. Nová velmoc byla od svého založení pro evropskou mocenskou rovnováhu příliš silná, ale zase ne tolik, aby dokázala Evropu ovládnout a jednoznačně jí dominovat. V tom leží příčiny problémů.
Sjednotitel Německa kancléř Bismarck si uvědomoval rizika, která by příliš silnému Německu hrozila, kdyby přimělo své partnery se proti němu spojit jako nepřátelé. Proto hrál zdrženlivou diplomatickou hru v evropské politice, v níž se proslavil jako „čestný makléř“, který se vědomě vyhýbal střetům s ostatními velmocemi.
Byl však čestnou výjimkou. Německá zahraniční politika po něm jen zřídka kdy vynikala realismem a zdrženlivostí. Přehnané sebevědomí, nereálné světovládné ambice a ideologická zaslepenost ji charakterizovaly v různých obdobích až příliš často. Agresivita vilémovského Německa přivedla svět ke vzniku první světové války, poválečná frustrace spojená s ekonomickou krizí přivedly k moci extrémistický nacistický režim, který rozpoutal druhou světovou válku a dopustil se v ní nejstrašnějších zločinů.
Po ní zůstalo Německo rozdělené a okupované, suverenita obou německých států byla válečnými vítězi omezena a jejich politika se pohybovala v předem vymezených mantinelech. Západní SRN se však přesto stala hospodářskou velmocí, nejsilnější na našem kontinentě.