Veronika Sušová-Salminen ve stručné glose komentuje hlavní otázky pátečního summitu amerického a ruského prezidenta na Aljašce. (casopisargument.cz)
Americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin se zítra sejdou na Aljašce k prvnímu osobnímu jednání o ukrajinské válce. Jednat budou jenom oni dva, bez ukrajinského prezidenta nebo představitelů EU, kteří nedávno rezignovali před Trumpovým tlakem ohledně cel. Vladimir Putin přicestuje na území Spojených států, protože USA nejsou signatáři římského statutu a mezinárodní zatykač se tak na Putina na jejich území nevztahuje. Samotné setkání ukazuje na hlavní mocenské obrysy celého konfliktu. O válce na Ukrajině nebudou jednat ani představitelé Ukrajiny a ani představitelé EU či evropských velmocí. Tito všichni jsou vzhledem k mocenským souřadnicím odsouzení k tomu, co jde tak dobře českému premiérovi: k vysílání signálů.
Samotný fakt setkání Trumpa a Putina vzbudil celou řadu komentářů a řadu očekávání. Zda bude mít nějaký konkrétní výsledek, teprve uvidíme. Nemá smysl předpovídat budoucnost, navíc v situaci s tolika neznámými. Vyberu dnes jenom dvě otázky, které podle mého názoru stojí za komentář.
První otázkou, která je samozřejmě velmi spekulativní, je to, zda jde o narychlo svolané a nepřipravené setkání, které v případě tak složitém znamená v podstatě nemožnost cokoliv skutečně dojednat. Mnozí komentátoři vyzvedávají právě tento moment. Navíc severokorejská zkušenost (dva summity Trump-Kim Čong-un) ukázala, že Trumpova teatralita a velká gesta se míjejí se složitou realitou mezinárodních vztahů. Na druhou stranu z dosavadního vývoje víme a mohli jsme sledovat, že USA a Rusko jsou v dlouhodobějším kontaktu od nástupu nové americké administrativy. Tedy, jednání na Aljašce předcházela několikaměsíční jednání a výměna názorů, i když není jasné, jaký byl jejich skutečný obsah. Ten se nicméně může do značné míry lišit od veřejné rétoriky, která v mnohém připomíná divadelní představení nebo blufování v kasinu. Trump nepochybně na Rusko tlačí, nicméně zároveň je víc než jasné, že tento tlak nemá příliš velký efekt na situaci na bojišti – Moskva dál pokračuje ve vojenském tlaku na Ukrajině. Ve Washingtonu přitom musí dobře vědět, že příměří není pro Rusko v daný moment vůbec výhodné.