Aneb pokud jste dnes hledali na českých zpravodajských webech zprávu o tom, co se včera v Bruselu stalo, nenašli jste nic.. (facebook.com)
Světové jeviště lze vidět zcela komplikovaně, nebo si můžeme pomoci přirovnáním.
Vezměme si Shaekespera s jeho Othellem a jeho Desdemonou, Jagem a jeho ženou Emilií. I když Othello během dramatu naznačuje, že za jeho žárlivost a konflikt může Jago, Emilie to odmítá jako lež, protože nechce věřit, že by její manžel byl schopen takové intriky. Jago na konci dramatu nepřímo přizná svou vinu, ale Emilia zpočátku jeho vinu popírá, dokud není přemožena důkazy a i tehdy je její reakce spíše šokem než okamžitým přijetím.
Podobnou zápletku najdeme i ve Hře o trůny mezi Petyrem Baelishem (Malíček), Sansou Stark, roztržkou mezi Lysou Arryn a širší politickou scénou, což vede k vraždě Jona Arryna a později k větším konfliktům mezi rody Starků a Lannisterů. Sansa nevěří.
Najdeme ji i ve „Velkém Gatsby“, kde Tom využívá Daisy k tomu, aby nenápadně podnítil roztržku mezi Gatsbym a Myrtle, z této roztržky se vyvine velký konflikt, který vede k tragédii a zase to Daisy to odmítá jako lež.
Nebo ve sci-fi Duna, kde Baron Harkonnen využívá Feyd-Rautha Harkonnena k tomu, aby nenápadně podpořil roztržku mezi Vévodou Letem Atreidem a doktorem Yuehem, což přeroste ve velký konflikt, pád rodu Atreidů na Arrakisu. Feyd-Rauth to zase odmítá jako lež, protože věří v baronovy „ušlechtilé“ cíle.
A i v „Harry Potterovi a Fénixovo řádu“, kde Voldemort využívá Bellatrix k tomu, aby vyvolal roztržku mezi Harrym a Siriusem, z této roztržky vznikne velký konflikt, který končí Siriusovou smrtí. Bellatrix zase nevěří, že by Voldemort byl špatný, pro ni je hrdinou.
A teď si představme, že Spojené státy jsou Jago, který se přiznal, že za pomoci Evropy, kterou nazveme třeba Emilie, navedl Rusko, v tomto případě Othella, aby uškrtil Desdemonu a tu roli převezme třeba Ukrajina.
Když americký ministr zahraničí nazve válku na Ukrajině proxyválkou – a jak hezky napsala Karolina Stonjeková, kdo by to sakra měl lépe vědět, jestli to proxyválka byla nebo ne, než dobře informované osobnosti Spojených států – a i když to Boris Johnson explicitně zopakoval v rozhovoru („we are waging a proxy war“ – vedeme válku v zastoupení), co tvrdil Othello celou dobu, tak ani Othellovi a ani Jagovi Emilie nevěří, což už nepomůže Desdemoně. Proto můžeme číst články o tom, že americký ministr opakuje ruskou propagandu.
Včera se „Emilie“, která je naprosto v šoku, sešla v Bruselu a naše média mlčí. Ono totiž není co psát a tak Irozhlas raději dá do hlavního otvíráku na svém webu ukrajinského ministra zahraničí. 10 hodin totiž dle Politico evropští lídři diskutovali jak financovat vlastní obranu a 15 minut o Ukrajině.
Maďarský Orbán se tak všem velice hodil a je možné to nakonec svést na něj. 26 zbývajících států pak sesmolilo jakési prohlášení o „červených liniích“ při vyjednávání.
Asi nejlepší byla jednotlivá stanoviska, polský Tusk chtěl Rusko „uzbrojit“ v závodě zbrojení jako kdysi Sovětský svaz, Kypr si nepřál, aby se Turecko zapojilo do evropských rozhovorů o Ukrajině, řecký premiér Mitsotakis vyzval k „fiskální flexibilitě“ pro všechny členské státy.
Maďarsko chce posílit obranu, ale je proti podpoře Ukrajiny a nechce, aby Evropská komise dostala příliš velkou moc, což ovšem prý nechce nikdo, většinou se lídři nechtějí vzdát kompetencí v oblasti obrany ve prospěch Bruselu. Lucemburský premiér Luc Frieden pak řekl, že Orbána EU nepotřebuje.
Belgický premiér Bart De Wever řekl k diskuzi o zabavení ruských peněz, že někdy má dojem, že ne všichni skutečně chápou, o co jde, jaká je povaha těchto peněz a kdo je nakonec vlastní. Uvedl, že jejich přímé zabavení je právně sporný krok, který by mohl „otřást globálním finančním řádem“.
Francie prý nabízí jaderný deštník, Dánsko chce prý jaderné zbraně, Německo také. Fica jaderné zbraně nezajímají, ovšem Komise se ho snaží koupit, aby kývl na její návrhy, když prosadí tranzit ruského plynu přes Ukrajinu. Francie prý teď nahrazuje Ukrajině vojenské zpravodajství, ale Britové říkají, že je v zásadě neschopné nahradit americké zdroje. Jediný rozumný byl Scholz, který byl prý rád, že Ukrajina je ochotná jednat a říkal, že by měla stále jednat spolu se Spojenými státy, ale Scholz je historie.
Když se prý estonský premiér Kristen Michal za zavřenými dveřmi zeptal ostatních, zda-li Evropa do toho může jít sama a myslel tím, že by Evropa nyní převzala úkol vojenského partnera Ukrajiny i za USA a tím pádem by se z americké proxyválky stala evropská proxyválka, tak odpovědí prý bylo hlasité ticho.
Ale všichni Zelenského objali..