S nemalým zadostiučiněním sleduji zhrození evropského establishmentu nad slovy Donalda Trumpa a jeho podřízených. Zrada hodnot, jsme opuštění, musíme se vzchopit, je to na nás, čtyři roky nebude Amerika přítel, ad infinitum ad nauseam. Je to svým způsobem fascinující, jak slepý byl evropský establishment ke svému postavení. Taktéž to svědčí o naprosté neznalosti historie, případně o jejím naprosto scestném výkladu. A o naprosté nemožnosti EU jakkoliv reformovat. (parlamentnilisty.cz)
Že současný pořádek vzešel z výsledků druhé světové války, to by dotyční asi byli ještě schopní připustit. Že v tomto pořádku byla jedna polovina Evropy podřízená vládě Spojených států a druhá Sovětskému svazu, už asi nikoliv. Přitom například Německo je dosud fakticky a zejména mentálně porobenou zemí. Stále má na svém území vojáky cizího státu, stále se zdráhá jakkoliv mocensky působit, stále se omlouvá za historické zločiny. Sebevědomí je v Německu verboten.
O trochu lépe je na tom Francie, která si stále hraje svou hru na africkém písečku. Nebo Velká Británie, která předstírá, že je mocnost. I tyto bývalé velmoci ale okusily, že Spojeným státům se neodmlouvá, např. při Suezské krizi. V tom nejlepším případě mají dovoleno se cílů americké zahraniční politiky nezúčastnit, jako například v Iráku, ale to je vrchol možného „odporu“. O zbytku Evropy pak nemá cenu mluvit.
Současný evropský establishment naprosto ignoruje, že je intelektuálním výhonkem amerického přání, jak má být Evropa řízena. Že veškeré jeho hodnoty byly uzpůsobeny ku prospěchu USA, že USA vybraly přátele i nepřátele, partnery i protivníky, témata, o kterých se mluví, témata, o kterých se mluví obezřetně, a témata, o kterých se mlčí. Namátkou například Izrael, špehování spojenců americkými tajnými službami, původ migrační krize v americkém zásahu na Blízkém východě, a jiná. Po druhé světové válce zde byli ještě lidé, kteří si pamatovali Evropu, která nebyla rozdělená mezi dvě mocnosti. Ti ale postupně vymírali a dnes už samostatnou Evropu nepamatuje prakticky nikdo.
To je i důvod, proč je západní Evropa tak vojensky neschopná. Proč nemá vybavení sjednocené, proč je ho málo, stejně jako vojáků. Nikdy se totiž nepočítalo s tím, že by vojska států západní Evropy byla samostatná. Jejich úkolem v případném konfliktu by bylo zadržovat Sovětský svaz, než by USA sebraly dostatečnou sílu pro protiútok a dopravily ji do Evropy. Nikdy se také nepočítalo s tím, že by Evropa vedla své vlastní zástupné konflikty. Tím méně, že by se tento zástupný konflikt vedl v Evropě. Žehrá-li někdo na to, že se v Evropě nebrala obrana vážně, bylo to z tohoto důvodu. Na co je velká armáda, když nerozhodujete o tom, jak bude nasazena? Proč se snažit, proč plýtvat penězi na nástroj, který nevyužijete?
Jenže v Americe v listopadu 2024 zvítězilo uvědomění, že po celá desetiletí byla americká říše řízena přinejmenším bez ohledu na prospěch jejích občanů, reálně však v jejich neprospěch. Že z válek, které USA vedly, ať přímo, či nepřímo, nemá americký občan žádný užitek. Že mocenské kruhy se příliš soustředily na udržení moci na úkor prosperity. Že problémy, které by v minulosti ani nenastaly, jsou nyní považovány za neřešitelné. Že spojenci v Evropě jsou zbyteční. A toto uvědomění vedlo k masivnímu vyvození politické odpovědnosti, tj. ke zvolení těch, kdo slíbí odstřižení od moci lidí zodpovědných za současný stav.
Evropský establishment, který byl s touto předchozí garniturou mentálně a mocensky propojen, se zhrozil. Ke skutečnému prozření ale došlo až teď. Strom, ze kterého tato větev vyrostla, definitivně padá. A větev se nyní snaží sama zakořenit. Jenže tak, že chce navázat na kořeny padlého stromu.
Co v evropském establishmentu naprosto schází, je sebeuvědomění. Schopnost racionálně definovat své zájmy na základě materiálních a politických potřeb. Jmenovitě, pro Evropu by bylo naprosto racionální odebírat levné energie z Ruska, které je jí nejblíž, jak to dělalo Německo. Taktéž by bylo naprosto racionální začít s deportacemi afrických migrantů, zrušení Green Dealu, a to jsme teprve u těch velkých bodů. Těch malých by se našly stovky.
Jenže to evropský establishment nedokáže. Nemůže sebe ani Evropu reformovat, protože by popřel léta strávená prosazováním toho, co si v USA přáli. Je mentálně zaseklý v moralizování, prosazování toho, co se líbí novinářům mediálního mainstreamu a v tradiční akademické sféře. A tak pokračuje v nastaveném kurzu, v kurzu, který je dvakrát tak nesmyslný, protože je nastavený ve prospěch těch, kteří již nejsou u moci.