Kapitalismus je z principu zápasem, ve kterém čím dál méně lidí vlastní čím dál větší část bohatství. Dnešní dění nás podle Hoffmana přivádí k otázce, jak vlastně tato hra má skončit. Nyní se zdá, že lidi proti globalistům šikuje jejich vlastní kapitalistická hra. (parlamentnilisty.cz)
Na otázku, zda kapitalismus funguje, odpověděla většina dotázaných v rozsáhlém mezinárodním průzkumu Edelman Trust Barometer 2025, že nikoli. Průzkumů, ze kterých plyne, že lidé jsou nespokojení, je hodně, protože lidé jsou nespokojení a nespokojení jsou notoricky. Zmíněný „barometr“ je ovšem zajímavý tím, že o něm Richard Edelman referoval na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Pro přítomné globalisty to byla příležitost podívat se do zrcadla a uvědomit si, že jsou dvěma třetinami respondentů vnímáni spíše jako součást problému nežli jeho řešení.
Dvě třetiny lidí nevěří, že se jejich rodiny budou mít v příští generaci lépe. Podle dvou třetin lidí představitelé byznysu, vlád a médií lžou pro vlastní cíle, takže nelze věřit zprávám a odlišit je od dezinformací. Také si globalisté v Davosu vyslechli, že již téměř polovina lidí má porozumění pro násilné akce proti režimu a jeho představitelům.
Na otázku, proč kapitalismus nefunguje, jsou nejméně dvě odpovědi. Podle globalistů je tím důvodem zášť nespokojeného lidu: „Zášť činí společnost nefunkční. Blokuje inovace, způsobuje konflikty, způsobuje, že vláda a podniky nejsou schopny spolupracovat, a vytváří naprostou společenskou dysfunkci.“ Druhé vysvětlení spočívá v nedůvěryhodnosti, sobectví či zlovolnosti mocenské elity, která se udělala pro sebe a na lidi zvysoka kašle. Zatímco lid soudí, že je třeba řešit příčiny úpadku, elity přemítají, jak si poradit s jeho důsledky.
Že lidé nejsou spokojeni s fungováním společnosti, mimochodem automaticky neznamená, že kapitalismus nefunguje. Takovému tvrzení lze oponovat, že kapitalismus výtečně funguje ku prospěchu těch, kteří zvítězili v konkurenci, když porazili ty méně schopné či méně dravé. Je-li legitimním projevem kapitalismu akumulace kapitálu čili soustřeďování moci do stále menšího počtu rukou, pak globální kapitalismus je logickým důsledkem přirozeného vývoje, nikoli chybou. Poptávat kapitalismus vlídný k poraženým znamená poptávat systémovou chybu!
U každého režimu dříve nebo později dojde na otázku, co dělat s poraženými, kterých je tím více, čím déle režim trvá. Jak ubývá vítězů, kteří současně individuálně sílí, souběžně probíhá a sílí regulace poražených. Svobodná soutěž je myslitelná jenom za cenu omezování všeobecné svobody. Po té, co drobní a střední kapitalisté zvítězí nad nekapitalisty, ovládnou velcí kapitalisté kapitalisty střední a nakonec si největší kapitalisté rozdělí sféry vlivu, neboť seznají, že je to rozumnější než se vzájemně vyvraždit. Kartel oligarchů je konečnou soutěžení.
Jenže co s kapitalismem, když je v cíli a vítězové se podělí o vavřínový věnec? Publikum se logicky ptá, jaký má z kapitalismu užitek, když smyslem regulací je nedopustit, aby se lid účastnil hostiny vítězů. Jakmile se vítězové začnou dívat na poražené jako na parazity, akce vyvolává reakci: lid začne vidět parazity ve zvítězivší oligarchii!
S příchodem protekcionisty Trumpa a jeho politiky celních válek ztrácejí globalisté půdu pod nohama. (Globalizace byla pro Američany zajímavá, jen když na ní vydělávali.) Nejsou to ale globalisté, kdo „pokazili“ kapitalismus. Je to kapitalismus, který proti globalistům šikuje naštvané lidi. Motorem kapitalismu totiž není jenom drsná soutěž, ale také averze na regulace čili byrokracii, šikanu, šmírování či cenzuru. Jak to zjistil Richard Edelman: globalistických byznysmenů, politiků a novinářů má už většina lidí plné zuby. A radikalizace nespokojené veřejnosti je zjevný trend.