Ne na všechny predikce „expertů“ v renomovaných médiích se dá spolehnout. „Svět Vladimira Putina se hroutí“ a „Rusku se blíží svému konci,“ uvádí se v predikcích, předpovídajících kupříkladu brzký pád Putinova režimu či dokonce kolaps Ruska – problémem však je, že první z nich je z roku 2008 a ta druhá má pak dokonce téměř čtvrt století. Z výčtu podobných předpovědí o „pádu Ruska“ od irského novináře Bryana MacDonalda vyplývá, že nejde o nic výjimečného. Připomíná i spekulace o smrti Putina. (parlamentnilisty.cz)
Irský novinář, který byl po ruském napadení Ukrajiny několik měsíců veden na britském sankčním seznamu kvůli své spolupráci s ruským televizním kanálem RT, spočítal, že pád Moskvy různí „experti“ připomínali nesčetněkrát.
Dělo se tak již před více než 25 lety, v září roku 1999, kdy švédský ekonom Anders Åslund v časopise Foreign Affairs prohlašoval, že je Rusko „na pokraji zhroucení“. A nejen tehdy. „Anders je stále na scéně a říká totéž,“ podotýká MacDonald.
V květnu 2001 The Atlantic přinesl článek s názvem „Rusko skončilo“, v němž jeho někdejší editor Jeffrey Tayler prohlašoval, že největší země světa „nezadržitelně upadá do bezvýznamnosti“. „O dvě desetiletí později je Rusko stále tady a článek je jedinou věcí, která je irelevantní,“ míní MacDonald.
Tayler tehdy v uvedeném článku také mimo jiné popisoval, že se z Ruska kvůli jeho úpadku nestane hrozba pro další státy. „Ačkoli velmocenské nároky Kremlu mohou zabránit tomu, aby se stal loajálním partnerem Západu, ekonomické nedostatky země, nemluvě o jejím klesajícím počtu obyvatel, nakonec zabrání Rusku představovat významnou hrozbu v zahraničí. Vzhledem k tomu, že Rusko přežívá díky lidským, materiálním a vojenským rezervám nashromážděným během sovětských let a že Putin předložil plány, které jeho situaci jen zhorší, můžeme vyvodit jediný závěr: Rusko se vydává cestou Mobutuova Zairu a stává se řídce osídlenou, ale obrovskou zemí přírodních zdrojů, které využívá autoritářská elita, zatímco občané upadají do chudoby, nemocí a zoufalství,“ zaznělo závěrem textu.
Někdejší editor serveru dodal, že je „těžké si představit, že by se mezi Ruskem a Západem zrodil ideologický konflikt podobný tomu, který vedl ke studené válce – i když ruské nacionalistické nálady pravděpodobně zesílí a najdou výraz ve stále hlasitějších prohlášeních Kremlu, zejména pokud Západ a NATO budou pokračovat v ponižování Moskvy vojenskými dobrodružstvími v jejích bývalých sférách vlivu“. „V opačném případě budou k prospěchu ruské elity západní podniky i nadále působit v útočištích Moskvy a Petrohradu, kde investice, a to jak ruské, tak zahraniční, zajistí dobře udržovanou infrastrukturu. Vzhledem ke zhoršující se situaci v regionech se tato dvě města budou pravděpodobně dále rozvíjet a růst: Moskva má oficiálně devět milionů obyvatel, ale ve skutečnosti jich může být až 12 milionů. Západní vlády budou i nadále nakupovat levnou ruskou ropu a plyn a dost možná budou do údržby těchto odvětví investovat velké prostředky. A pokud jde o status supervelmoci, na rozdíl od Turků za Kemala Atatürka, kteří se dobrovolně vzdali svého impéria ve prospěch anatolské vlasti, nebo byzantských Řeků, kteří padli v boji při obraně své říše proti Turkům, Rusy pravděpodobně čeká dlouhý, pomalý a relativně klidný úpadek do zapomnění – proces, který je v plném proudu,“ uváděl Tayler v roce 2001.
Předpověď „blízkého ekonomického kolapsu“ Ruska pokračoval též v listopadu 2008. Luke Harding z deníku The Guardian tehdy kvůli klesajícím cenám ropy, předpovídal devalvaci rublu a sociální chaos. „Rychlý posun o 16 let dopředu: rubl se stále točí, Rusko stále stojí a Lukovo proroctví?“ ptá se MacDonald.
Ve stejném deníku pak v prosinci 2011 americká publicistka Máša Gessenová prohlašuje, že „Putinův svět se hroutí“ a „blíží se konec“. O více než 13 let později je Putin stále tady a právě Gessenové předpověď se stala historií.
Gessenová ve svém textu například tvrdila, že se Putina přestala bát i jím ovládaná média a začínají spolupracovat s ruskými protestujícími. „Ztratili strach, a to znamená, že se celá stavba zhroutí. Tento proces je nezastavitelný,“ psala před lety.
O „rozpadu“ Ruska hovořila v únoru 2014 také Julia Ioffe v The New Republic a v březnu 2015 pak dokonce od „expertů“ zaznívalo, že je mrtvý i samotný Vladimir Putin. Britský historik Mark Galeotti varoval, že pokud Putin nebude spatřen do 24 hodin, začnou „války o nástupnictví“.
„Spoiler: Neviděli jsme ho ještě několik dní, žádné války nezačaly a Putin je tu i po deseti letech. Ups,“ podotýká k dané nepříliš povedené predikci irský novinář a dodává, že problém není v tom, že se daní lidé mýlili, ale pointou je ukázat, že „když ‚experti‘ předpovídají Rusku kolaps, je to obvykle jen mediální senzace“. Skutečný problém pak podle MacDonalda však je, že dané nesmysly „zřejmě berou vážně“ politici.
Dodejme, že pro podobné předpovědi není třeba chodit ani k „zahraničním expertům“, mnohé se totiž občas rozšíří i u nás. Putina několikrát „pohřbila“ například psychiatrička Džamila Stehlíková, jež v uplynulých letech ruskému vládci „diagnostikovala“ rakovinu či posléze šířila zvěsti o jeho skonu.