Němci jsou toxičtí sousedé, kteří se adaptovali na terorismus. Mít se na pozoru před terorismem znamená mít se na pozoru nejen před teroristy, ale také před Němci, kteří zvolili symbiózu s terorismem, poznamenává v komentáři pro ParlamentníListy.cz Ivan Hoffman.
Co se stalo na vánočním trhu v Magdeburgu, nebyla premiéra, nýbrž repríza protivánočního zločinu. Zatímco když je něco poprvé, a lze říct, že to nešlo předvídat, u reprízy chybí alibi. Je zjevné, že se společnost nepoučila, neudělala něco, co by znemožnilo, aby se tragédie zopakovala. Repríza je důkazem, že se společnost se zločinem smířila, že se s ním rozhodla žít, že rezignovala na sebeobranu.
Nezaleží na tom, co všechno se ke zločinu v Magdeburgu řekne. Bude to rovněž pouze repríza již pronesených keců, které neřeší problém. Pro nás je důležité ujištění, že Němci jsou toxičtí sousedé, kteří se adaptovali na terorismus. Mít se na pozoru před terorismem znamená mít se na pozoru nejen před teroristy, ale také před Němci, kteří zvolili symbiózu s terorismem. Než kopírovat cizí chyby, je nepochybně rozumnější se z cizích chyb poučit.
Pokud Němcům nedošlo, co jimi zvolení politici udělali špatně, vypovídá to v lepším případě o jejich naivitě, v horším o jejich hlouposti. Nejpozději po vánočním masakru v Berlíně v roce 2016 bylo jasné, že islám není kompatibilní s liberálně demokratickým mainstreamem. Premiérové vraždění na vánočním trhu islámským radikálem nebylo namířeno proti německým křesťanům, ale proti německému způsobu života, který je z pohledu muslimů bezbožný, zhýralý a opovrženíhodný.
Kdyby Němci měli rozum, znemožnili by po berlínském vánočním masakru nelegální migraci a legální migraci by omezili na zcela výjimečné případy. Dali by muslimům ultimátum, že jim v případě nábožensky motivovaného násilí zavřou mešity, a když to nepomůže, postaví islám coby militantní ideologii mimo zákon.
Vzhledem k množství muslimů, které Němci pustili do země, aby na ně pracovali, by represe proti islámu dost možná rozpoutala náboženskou občanskou válku. Před osmi lety ale ještě měli Němci šanci ji vyhrát a islám vymýtit, byť za cenu značných obětí na životech a také za cenu ekonomického bojkotu islámským světem, oplývajícím ropou. Dnes už Němci islamizaci nezastaví a je-li jim život milý, uznají, že Alláh je veliký.
U nás se k vánočnímu násilí teprve schyluje. Vláda domluvila v Bruselu přidělení migrantů, jejichž integrace se nepodaří ani náhodou. Už dnes můžeme tipovat, jak naše společnost zareaguje na teror v režii islámských radikálů. Vyjádříme nad incidentem politování a dáme si záležet, abychom kvůli zlým muslimům nezanevřeli na ty hodné? Anebo u nás dojde na boj muže proti muži s tím, že se neberou rukojmí a silnější, který vyhraje, bere vše?
Poučení z Německa je dvojí. To první zní, že kompromis je nereálný a ustupovat islámu je cesta do pekel. Existuje ale i jiné poučení: Místo povrchního materialismu mohou bezbožníci, co se oddávají konzumu, zahálce a nemravnostem, vzít zavděk životem duchovním. Před lacinou zábavou mohu upřednostnit modlitbu, přísnou disciplínu a poslušnost. Jak vidno, islamisté mají Němcům co nabídnout! Omrzelo-li se jim křesťanství, nic není ještě ztraceno. Alláh klepe na dveře. Rád zaskočí za Ježíše tam, kde po něm není poptávka.