Analýza, kterou v úterý představí Centrum pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA) a Centrum pro studium demokracie (CSD), odhalila nárůst dodávek paliv vyrobených z ruské ropy do západních zemí prostřednictvím tří tureckých rafinerií. Tento obchvat sankcí, který umožňuje legální dovoz díky zpracování ruské ropy v Turecku, vedl k výraznému nárůstu obchodování s ruským palivem, uvádí americký zpravodajský server POLITICO. (parlamentnilisty.cz)
Podle zprávy v první polovině roku 2024 zaplatily Evropská unie, Spojené státy americké, Velká Británie a další západní státy za paliva z těchto rafinerií přibližně 2 miliardy dolarů. Turecko zvýšilo své nákupy ruské ropy o 34 % v roce 2023 a o 70 % v roce 2024, přičemž díky slevám od Moskvy vydělalo na těchto obchodech až 20 dolarů za barel.
Ačkoliv jsou ceny paliva z Turecka nižší než od jiných dodavatelů, z úspor těží obchodníci. „Když EU dováží benzín z Turecka, je o 10 procent levnější, než by byl ze Saúdské Arábie,“ uvedl analytik Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší Vaibhav Raghunandan. „Tyto úspory se však vůbec nepromítnou do cen pro spotřebitele, těží z nich pouze společnosti a obchodníci. Někdo na tomto obchodu vydělává, ale nejsou to obyčejní lidé.“
Politici EU a USA tvrdí, že sankce připravují Rusko o „rafinační prémii“, avšak příjmy z těchto obchodů pomáhají financovat ruskou vojenskou mašinérii. Analýza naznačuje, že ruské palivo prodávané západním zemím by mohlo Rusku díky daňovým příjmům umožnit naverbovat měsíčně až 6 200 nových vojáků.
„Ani západní země nemohou tvrdit, že neznají skutečný původ paliva,“ píše POLITICO.
Analytici jako Martin Vladimirov doporučují EU a zemím G7 zakázat dovoz ropných produktů rafinovaných z ruské ropy, aby se omezily finanční prostředky pro Kreml. „To, co se děje, je přímým porušením ducha sankčního zákona,“ řekl Vladimirov, energetický expert z Centra pro studium demokracie. „Naše doporučení zní, aby EU a země G7 zakázaly dovoz ropných produktů rafinovaných z ruské ropy – je to tak jednoduché.“
Od zavedení sankcí do konce srpna 2024 by důsledné prosazování politiky cenových stropů snížilo ruské příjmy o 8 %, což činí 22,3 miliardy eur. Dle CREA vede celosvětová závislost na spalování fosilních paliv k udržování konfliktů a energetické nejistoty, jakož i ke znečištění ovzduší a změně klimatu.
Kdo tedy kupuje ruská fosilní paliva? I po zákazu od Evropské unie a dalších západních států pokračují v nákupu ruských fosilních paliv následující země: Od 5. prosince 2022 do konce srpna 2024 byla Čína největším odběratelem ruského uhlí, s podílem 45 %, následovaná Indií s 18 %. Turecko a Jižní Korea nakupovaly po 10 % a Tchaj-wan 5 %. Co se týče surové ropy, Čína zakoupila 47 % ruského vývozu, Indie 37 %, a EU a Turecko měly shodně 6 %.
V oblasti ropných produktů bylo Turecko největším kupujícím, s podílem 24 %, následované Čínou s 12 % a Brazílií s 11 %. Co se týče LNG, největším odběratelem byla EU, která nakoupila 50 % ruského vývozu, zatímco Čína zakoupila 21 % a Japonsko 18 %. U potrubního plynu byla EU opět největším odběratelem s podílem 40 %, následovaná Čínou s 28 % a Tureckem s 25 %.
Jen v srpnu 2024 tvořila Evropská unie 36 % ruského měsíčního celosvětového vývozu LNG, což odpovídá hodnotě 475 milionů eur, tedy přibližně jedenáct miliard devět set třicet devět milionů korun českých.
V rámci Evropské unie bylo v srpnu 2024 největším dovozcem ruských fosilních paliv Maďarsko, které dovezlo paliva v hodnotě 369 milionů eur. Tento dovoz zahrnoval ropu přepravovanou potrubím za 155 milionů eur a plyn v hodnotě 214 milionů eur. Francie, druhý největší odběratel v rámci EU, dovážela výhradně zkapalněný zemní plyn za 219 milionů eur. Třetím největším dovozcem ruských fosilních paliv v EU bylo Slovensko, které dovezlo ropu potrubím v hodnotě 61 milionů eur a plyn za 130 milionů eur. Rakousko dováželo výhradně potrubní plyn v hodnotě 177 milionů eur. Itálie, pátý největší odběratel v EU, dovezla ruský potrubní plyn za 174 milionů eur.