Rozšiřování NATO do Asie, kde by se mělo postavit Číně a jejímu vlivu, neodpovídá navzdory rétorice reálným možnostem organizace. Proč? (casopisargument.cz)
Organizace Severoatlantické smlouvy měla dávno v souvislosti s expanzí na jih a na východ změnit svůj název, píše americký analytik Stephen Bryen a Shoshana Bryenová v novém článku. Nyní se NATO znovu proměňuje, a to bez ohledu na skutečnost, jak rozšíření jeho působení ovlivní bezpečnost této organizace. Odstupující šéf NATO Jens Stoltenberg vyjádřil obavy z podpory Ruska ze strany Číny. Postavit se Číně, byť jenom teoreticky, představuje ovšem pro NATO obrovský krok.
V současné době Aliance plánuje navýšit rozpočet a výrazně zvýšit počet vojáků, aby posílila své schopnosti. NATO také usiluje o zvýšení počtu nasazených vojáků o 35 až 50 brigád a vyzývá členské země, aby rozšířily své armády a posílily vybavení a logistiku. Přestože, že USA již do NATO přispívají svými jednotkami, může se aliance potýkat s nedostatkem až 250 000 vojáků.
Výcvik a výchova velkého počtu vojáků v zemích NATO představuje podle autora značnou výzvu. Nábor vojáků v Evropě a USA se totiž nedaří, pouze námořní pěchota a velitelství vesmírných sil plní cíle. Německo, které má 184 000 vojáků a 80 000 civilních zaměstnanců, čelí problémům při plnění plánu NATO kvůli rozpočtovým škrtům a nedostatečnému odvodu. NATO postrádá brigády a má problémy s vytvářením nových bojových skupin. Nové závazky na summitu NATO mají za cíl podpořit Ukrajinu bateriemi protivzdušné obrany a letouny F-16. Tuto podporu mohou nakonec zaplatit Spojené státy. NATO vnímá Ukrajinu jako nárazník vůči Rusku, který umožňuje udržet bezpečnost navzdory výzvám spojeným s rozšířením aliance. Tato situace zdůrazňuje význam strategického plánování a spolupráce v rámci aliance.
NATO zároveň varuje Čínu před jejími kroky v asijském a tichomořském regionu. Demokratické země v Tichomoří hledají ochranu NATO. Austrálie by ráda využila vojenské zkušenosti NATO, zatímco Nový Zéland se zasazuje o podporu USA v boji proti vlivu Číny v regionu. Japonsko a Jižní Korea vyjadřují podporu postoji NATO v konfrontaci s Ruskem i Čínou, přičemž Japonsko je obzvláště znepokojeno územními ambicemi Číny v Tichomoří. USA mají s Japonskem i Jižní Koreou uzavřeny obranné smlouvy a v obou zemích jsou významně vojensky přítomny. Jižní Korea se spoléhá na USA při ochraně před Severní Koreou, která vlastní jaderné zbraně.
Japonsko a Jižní Korea by ze vztahů s NATO bez členství v této organizaci mnoho nezískaly. NATO postrádá schopnosti projekce síly v Asii, a kromě politiky nenabízí těmto zemím nic, co by je skutečně zajímalo. Evropské „prestižní“ projekty mohou odvádět zdroje od posilování konvenčních vojenských sil. Podle článku je rozšíření NATO o tyto dvě země v podstatě nevýhodné pro obě strany.
NATO navíc čelí politickým výzvám, včetně tlaku bývalého prezidenta Donalda Trumpa na zvýšení výdajů na obranu a obav ze zvládání konfliktu s Ruskem. Objevují se také ekonomické problémy s možným zatížením rozpočtů na podporu závazků NATO. Francouzský prezident Emmanuel Macron může čelit domácím problémům při vyvažování sociálních požadavků a výdajů na obranu. Nakonec nemusí být imperiální ambice NATO v souladu se zájmy asijských zemí, jako je Japonsko a Jižní Korea. Pro tyto země by mohlo být moudré vyhnout se zapletení s NATO. Imperiální ambice NATO v Asii jsou totiž především kouřová clona.