Jan Keller dnes píše o tom, proč současným propagandistům vůbec nevadí, že si ve svých výrocích odporují. (casopisargument.cz)
Na prvý pohled by se mohlo zdát, že propagandisté jsou tady od toho, aby lidem určovali, co si mají myslet o politicky relevantních věcech a událostech. Není tomu tak. Propagandě jde o něco jiného. Propagandistům je ve skutečnosti úplně jedno, zda vypadají aspoň trochu důvěryhodně, a nijak se nesnaží, aby jejich tvrzení měla nějakou logiku či smysl.
Vezměme jen dva příklady z poslední doby. Ministr vnitra Vít Rakušan tvrdí, že přijetí migračního paktu je dobrou zprávou. Další dobrou zprávou podle něj je, že údajně máme z tohoto paktu výjimku. Tyto dva výroky nejdou k sobě. Proč se máme radovat z toho, že pakt, který řeší evropské problémy s migrací, se na nás nevztahuje? Předseda STAN se nad takovým zjevným nesmyslem ani nezačervená. (Ponechme nyní stranou, že se nečervená ohledně možné nepravdivosti druhého ze zmíněných výroků.)
Během návštěvy u amerického prezidenta trumfnul našeho ministra vnitra v tomto ohledu premiér Fiala. Při jednání dvou světových lídrů ve Washingtonu vyjádřil obavu, že by mohl znovu zažít ruské tanky v ulicích našich měst, tak jako tomu byl svědkem coby čtyřletý capart v Brně.
Kdyby pan premiér aspoň trochu sledoval provládní česká média, dozvěděl by se z nich, že Rusové mají zlikvidovanou nemalou část letectva, zčásti je zneškodněna jejich námořní flotila, dobytí každé vesnice pro ně znamená obrovské ztráty a na jejich vlastním území mezitím slaví četné úspěchy jednotky protiruského odporu. (Uvádím jen informace volně dostupné z našich médií z poslední doby.) Oba světoví lídři mají přitom vážnou obavu, že takto bezprecedentně decimovaná armáda „bude pokračovat dál a ohrozí tak Evropu, USA a celý svět“.
Připomeňme, že v roce 1968 Rusové okupovali Československo ruku v ruce s vojáky Ukrajiny, s vojáky všech pobaltských zemí, s armádami Polska, Maďarska, Bulharska a východního Německa. Co vlastně říká premiér Fiala, když se obává, že vpád by se mohl opakovat? Trpí strachem z toho, že osamocení Rusové, kteří by měli v zádech znepřátelenou Ukrajinu a Pobaltí a kteří by násilím obsadili země svých bývalých spojenců z Varšavské smlouvy, by se opět mohli projíždět s tanky v ulicích Brna. Nejen celý zbytek Evropské unie, ale i Velkou Británii a také Spojené státy by pak nevyhnutelně čekal podobný osud. Od Avdijivky by ruské tanky nakonec dojely západním směrem až někam na Aljašku.
Tvrdí se nám, že NATO si nemůže být jisté svou bezpečností ani poté, co se rozrostlo o všechny bývalé země Varšavské smlouvy, ani poté, co posunulo své základny daleko na východ, takže právě koná ostrá vojenská cvičení na území hned několika bývalých sovětských svazových republik. Jedinou nadějí je, že oba světoví lídři využijí svůj vliv a přemluví majitele a akcionáře velkých zbrojovek, aby pro záchranu demokracie začali obětavě chrlit stále větší kvanta zbraní. Pochopitelně zbraní výhradně obranných, jinak by to nebylo v souladu s našimi nejvyššími hodnotami.
Proč propagandistům nevadí, že hlásají věci, které jsou, velice mírně řečeno, silně nepravděpodobné? Proč jim ani v nejmenším nevadí, když sami sobě odporují? Vysvětlení je jednoduché. Ve skutečnosti nechtějí určovat, co si mají lidé o věcech a o dění kolem sebe myslet. Taková drobnost je vůbec nezajímá. Jde jim o to, aby všichni získali pocit, že je úplně jedno, co si kdo myslí. Jejich cílem je, aby každý usoudil, že zdravý rozum je k ničemu a že snažit se dávat věcem smysl je úkon zcela zbytečný. Ti, kdo mají moc, netvrdí něco proto, že by tomu snad sami věřili, ale proto, že věří, že mají moc říkat úplně cokoliv.
Proto se správný propagandista nezačervená, když tvrdí holé nesmysly. Dobře ví, že právě to patří k jeho práci. Každý, kdo se snaží formulovat věcné argumenty, vypadá pak krajně podezřele. Uvažovat vlastním rozumem je vlastně projev nedostatečného respektu k nejvyšší autoritě. Teprve když si na tohle všichni zvyknou, propaganda vítězí.