Od doby, kdy francouzští představitelé přijali bezpečnostní dohodu o Ukrajině, se spekuluje o tom, v jaké podobě se bude Francie angažovat. Jaká atmosféra a jaká stanoviska rezonují zemí? (casopisargument.cz)
Desetiletý bezpečnostní pakt s Ukrajinou přijatý letos v březnu francouzskou legislativou zahrnuje závazky Paříže dodat více zbraní, vycvičit vojáky a poslat Ukrajině v roce 2024 vojenskou pomoc ve výši až 3 miliard eur. Zákonodárci nakonec pakt podpořili velkou většinou hlasů – 372 hlasů bylo pro, 99 proti a 101 se zdrželo hlasování. Stalo se tak ovšem po napjaté debatě. To, že prezident nevyloučil ani přítomnost západních vojáků na Ukrajině, mezi některými poslanci vyvolalo odpor.
Výrazná tvář opoziční strany Rassemblement national vedoucí v předvolebních průzkumech o 13 bodů před Macronovým táborem, Marine Le Penová, například vidí hlasování jako „kdo není s námi, je proti nám“. „Chcete předstírat, že člověk je buď pro Macrona, nebo pro Putina … to je opovrženíhodné,” prohlásila Le Penová v parlamentu. Mnozí také poukazují na slabé výsledky Macronovy strany v předvolebních průzkumech. „Pro Macrona je proměna jeho strany ve stranu připravenou na válku riskantní sázkou,” uvedli mediální analytici z agentury EuroIntelligence. Řada médií totiž publikovala průzkum, kde vyšlo, že 68% Francouzů s plány na vyslání pozemních vojsk na východ nesouhlasí. Francouzi mají svých starostí dost a mnozí by raději uvítali, kdyby se prezident zaměřil na řešení ožehavých problémů, které pálí Francii, jako je drahota, dostupnost energií či klimatické problémy. Často citovaný a velmi specifický názor má pak socialistická politička, právnička, bývalá ministryně a někdejší životní družka bývalého prezidenta Francie Françoise Hollanda Ségolène Royalová. „Ukrajinci jsou již dva roky pod tlakem a odmítají vyjednávat,“ říká dcera důstojníka francouzské koloniální posádky v Senegalu. Podle ní válku nemůže nikdo vyhrát, vojenské řešení neexistuje a v konečném důsledku současnou situací trpí především sami Ukrajinci.
Koho by vlastně Francie na východ vyslala a co by se na Ukrajině dělo, zůstává také i nadále otázkou. Francouzský ministr zahraničí Séjourné například proklamuje, že by vojáci na Ukrajinu nešli bojovat, ale pomáhat. Francouzské ozbrojené síly se skládají ze tří armád: Armée de l’Air et de l’Espace se stíhacími letouny Rafale a Mirage, Marine nationale, jejíž vlajková loď, letadlová loď Charles de Gaulle, v současnosti křižuje u pobřeží Beninu, a konečně Armée de Terre (pozemní vojsko). Na rozdíl od německého Bundeswehru jsou francouzské ozbrojené síly schopny vést válku i bez partnera v NATO. Jejich rozsah je však omezený. Armée de Terre má nyní pod svým velením pouze dvě divize konvenčního pozemního vojska, z nichž každá čítá přibližně 20 000 vojáků. Pravděpodobnou a v médiích občas citovanou variantou je vyslání 1500 členů francouzské cizinecké legie (Légion étrangère). To je elitní jednotka zahraničních dobrovolníků francouzských ozbrojených sil, která byla založena v roce 1831. Legie měla chránit francouzské koloniální panství, ale účastnila se i evropských válek (prusko-francouzská válka i obě světové války). Jednotky cizinecké legie sloužily v 90. letech 20. století v mírových silách OSN v bývalé Jugoslávii či za první války v Perském zálivu. „Synem Francie se cizinec stává nikoliv krví přijatou, ale krví obětovanou,“ hlásá se v textech o legii. Oddaní legionáři mají po několika letech služby možnost získat francouzské občanství. Ať už Francie vyšle kohokoliv a dít se bude cokoliv, o tomto postupu pochybují i samotní Ukrajinci. „To není dobré znamení, je to znamení, že Západ na nás zanevřel,” posmívá se ve svém vystoupení ukrajinský stand-up komik: „Němci nám neposílají žádné rakety Taurus, Američané nám neposílají žádné peníze, ale Macron posílá svou armádu, asi aby nám ukázal, jak se vzdát.” To je opravdu hořký humor v tomto třetím roce války.