Co nás dnes spojuje? Tuto otázku si položil publicista Ivan Hoffman. Náboženství to podle něho není. „Zdá se ale, že náboženstvím dnešních elit je zelený, multikulturní, demoliberalismus. Charakteristické u tohoto náboženství je, že se proti člověku vymezuje,“ míní. Podle něj si tito lidé nejen necení člověka, dokonce si myslí, že se přemnožil. (parlamentnilisty.cz)
Hodně událostí, varovných znamení doby, svědčí o tom, že žijeme v čase geopolitického zlomu. Vyznáme se v tom, co končí, ale co přijde, pouze tušíme. Kvůli této nejistotě toužíme vědět, čím svět drží pohromadě. Hledáme pevný bod ve všeobecném zmatku. A v tomto velikonočním období si křesťané připomínají, že tím pevným bodem nejsou materiální statky, ale duchovní dědictví. Že to, čím svět drží pohromadě, není náš rozum, ale cit. Že bez víry není naděje.
Potíž je ovšem v tom, že Evropa už není křesťanská a není jisté, zda svět drží pohromadě židovsko-křesťanská tradice. Statistiky jsou jednoznačné. V Evropě ubývá lidí, pro které je v chaosu modernity pevným bodem Kristus, a naopak přibývá těch, pro které je pevným bodem Mohamed. Ruší se kostely a budují mešity. Nejvýstižnější ale bude charakterizovat dnešní Evropu jako bezbožnou. Jak mezi křesťany, tak i mezi muslimy převažují věřící vlažní. Proto otázka dneška zní: Čím drží pohromadě bezbožný svět?
Je alternativou kostela, či mešity, kde se zvěstuje slovo Boží, Evropský parlament? Evropská centrální banka? Centrála NATO? Drží náš svět pohromadě slovem politika, bankéře či generála? Je plnohodnotnou náhradou za desatero Lisabonská smlouva, Severoatlantická smlouva anebo SWIFT? Je pevným bodem v neklidném světě na hraně velké světové války euro, respektive dolar? Nepředstavují zmíněné instituce, deklarace či peníze spíše problémy, než řešení?
Bezbožnou Evropu by logicky mělo tmelit jakési bezbožné náboženství. Shoda na tom, co je na bezbožnosti dobré, cenné, šlechetné. Zdá se ale, že náboženstvím dnešních elit je zelený, multikulturní, demoliberalismus. Charakteristické u tohoto náboženství je, že se proti člověku vymezuje. Evropský parlament je de facto advokátem přírody, kterou je třeba bránit před člověkem. Současně je advokátem nadnárodních korporací, pro které není prioritou služba lidem, nýbrž zisk.
Bezbožné náboženství je militantní vůči nevěřícím v bezbožnost, ale i vůči neloajálním bezbožníkům, dezinformátorům. Je autoritativní a nemilosrdné. Nespojuje, nýbrž rozděluje. Nepomáhá, ale škodí. Nevytváří společenství, ale ho demontuje. Atomizuje společnost, aby byl jednotlivec snáze ovladatelný. Elity, které se navíc netají přesvědčením, že se člověk zbytečně přemnožil, a „něco by se s tím mělo dělat“, nevěří v Boha. To je důvod, proč si necení člověka.
Když kdosi před časem řekl, že Evropa bude buďto křesťanská, anebo nebude, mohlo to znít bezbožníkům jako křesťanská propaganda. Anebo jako přehnaný strach z postupující islamizace. Dnes už je ale zjevné, že za židovsko-křesťanské dědictví nemají progresivní bezbožné elity v rukávu žádnou atraktivní alternativu. Možná proto Evropský parlament ještě nepostavil mimo zákon Velký pátek. Ještě se smí hlásat život po životě, kdy věčnost dává smysl časnosti. Ještě není trestné věřit, že láska je silnější než nenávist a mír vzácnější než válka, přestože na míru ještě nikdo nevydělal. Ještě žije naděje, že Kristus nevstal z mrtvých zbytečně.