Čína vidí v Arktidě i Antarktidě příležitost pro vlastní rozvoj a modernizaci, ale také zdroj nerostného bohatství či alternativní přepravní trasu. (casopisargument.cz)
V posledních dvou desetiletích Čína výrazně rozšířila svůj polární program a aktivity. Země se chce v Arktidě a Antarktidě etablovat jako legitimní, vlivná a zainteresovaná strana s trvalou přítomností a možností provádění různých činností, píše dánská výzkumnice Camilla Sorensen.
Tento strategický zájem Číny plyne z očekávání, že polární oblasti budou důležité pro velmocenské boje o kritické zdroje a geopolitický vliv. Autorka však připomíná i jinou motivaci – Čína si chce zajistit pozici „polárního stakeholdera“ a naplnit ambici „globální vědecké velmoci“. Možnost provádět výzkumné expedice a další aktivity v polárních oblastech je Pekingem chápána i jako způsob podpory a zvyšování celkové úrovně inovací a technologií v Číně, což představuje klíčovou prioritu národní rozvojové strategie restrukturalizace a modernizace hospodářského modelu.
Čína urazila od poloviny 80. let, kdy začala s výzkumy v Antarktidě, a od poloviny 90. let, kdy se angažovala v Arktidě, dlouhou cestu. Uspěla především v budování polárních výzkumných kapacit. V roce 1989 byl založen Čínský polární výzkumný institut, který podporuje vědecký polární výzkum, spravuje polární výzkumná zařízení a poskytuje logistickou podporu polárním expedicím. Čína má dnes v Antarktidě čtyři výzkumné stanice a v dubnu 2023, během své 39. antarktické expedice, zahájila stavbu páté.
Pohled na expediční zprávy čínských vědců ukazuje, že na svých polárních výpravách provádějí špičkové vědecké experimenty. Obsah a zaměření čínského polárního výzkumu se postupně mění a rozšiřuje, a to zejména v posledních letech. Čínská snaha stát se vedoucí mocností v oblasti inovativních technologií je poháněna i zostřením velmocenského soupeření se Spojenými státy. Podobně jako Spojené státy si i Čína stanovila jako prioritu snížení své závislosti a zvýšení soběstačnosti, zejména v oblasti kritických zdrojů a klíčových technologií.
Kromě vědy a technologického vývoje se Čína na polární oblasti zaměřuje kvůli zajištění přístupu ke kritickým zdrojům, jako je ropa, plyn a minerály vzácných zemin, svou roli hraje i zájem o rozšíření vod k rybolovu. Dalším důležitým aspektem je, že polární trasy jsou považovány za atraktivní alternativu k delším a strategicky zranitelným trasám přes Malacký průliv, kterým prochází významná část čínského námořního obchodu, a Suezský průplav.
Zdá se, že největší pozornost Číny přitahuje transpolární námořní cesta vedoucí přímo přes severní pól. Je nejkratší ze tří arktických námořních cest, ale z čínského pohledu je obzvláště atraktivní, protože na rozdíl od Severní mořské cesty a Severozápadního průjezdu vede převážně mezinárodními vodami, kde mají všechny státy svobodu plavby. Čínské lodě by se tak nemusely řídit specifickými předpisy příslušného arktického státu, především Ruska, jehož vodami vede Severní mořská cesta.
Nicméně v posledních letech zaznamenal Peking některé výrazné neúspěchy ve snahách stát se legitimním a vlivným polárním aktérem. Čína se snažila zapojit se do aktivit v polárních oblastech, hlavně v Arktidě, na více úrovních a prostřednictvím dvoustranných nebo mnohostranných dohod, které se týkaly výzkumu, infrastruktury nebo těžby. Rostoucí obavy USA a západních zemí z vlivu Číny však vedly k tomu, že západní arktické státy se zdráhají s Čínou spolupracovat. Pod drobnohled se dostala i její politika v Antarktidě.
Situaci ještě zkomplikovala válka na Ukrajině a fakt, že se Peking odmítl distancovat od Ruska. Na druhou stranu tu vznikají pro Čínu nové příležitosti, jak zpochybnit oslabené režimy správy polárních oblastí a využít oslabeného Ruska, které je na Číně více závislé. Čína má nyní potenciálně větší prostor k prosazování svých dlouhodobých argumentů o neefektivnosti a neurčitosti stávající institucionální a právní architektury v polárních oblastech.
Čína upřednostňuje alternativní režimy správy, protože polární oblasti chápe jako společné dědictví lidstva, což znamená, že všechny, nejen polární, státy by měly mít právo se podílet na jejich budoucí správě. Tento přístup zřejmě povede Čínu k častějšímu zpochybňování stávajícího režimu, ale bude se snažit nevyvolat výrazné reakce nebo protiopatření ze strany polárních států. Pro Peking bude zásadní zajistit si účast na vyjednávání a rozhodování o nových pravidlech pro tyto regiony a ovlivnit tak jejich budoucí podobu podle svých představ.