Napětí mezi třemi zeměmi západní Afriky a regionálním blokem ECOWAS vyvrcholilo, když tyto země oznámily okamžité vystoupení z bloku a obvinily ho z nedostatečné podpory a „nelidských” sankcí. (casopisargument.cz)
Regionální blok patnácti zemí Hospodářské společenství západoafrických států byl založen v roce 1975 s jediným cílem: „Podporovat spolupráci a integraci … za účelem zvýšení životní úrovně svých národů a udržení a posílení hospodářské stability.“ Junty Nigeru, Mali a Burkiny Faso ve svém společném prohlášení poslední lednovou neděli uvedly, že ECOWAS namísto pomoci jejich zemím v boji proti bezpečnostním hrozbám, kterým čelí, zavedlo po převratech „nelegitimní, nelidské a nezodpovědné” sankce. Je to poprvé za téměř 50 let existence bloku, kdy jeho členové takto vystupují. Civilní obyvatelstvo podle médií tento krok vítá a většinově podporuje. „Udělali dobře, že vzali svůj osud do vlastních rukou, protože jsou to lidé, kteří trpí. Požadujeme důraznější kroky, i kdyby to mělo znamenat odpojení se od všech institucí, které by bránily rozvoji země,” říká nigerský fotbalista Abdoul-Madjid Soumana. Vedení zmiňovaných tří zemí obviňuje západoafrický regionální blok ze spolčování s velmocemi s cílem destabilizovat jejich země. Sankce uvalené na jejich země podle nich podkopávají životy obyvatel. „Viděli jste, že prezident Nigérie a prezident Pobřeží slonoviny odjeli do Paříže, máme podezření, že ECOWAS manipuluje Francie. Pro nás je tedy toto rozhodnutí nejen spásné, ale také historické… nechápu, jak bychom měli zůstat součástí organizace, která je založena na solidaritě, ale dnes odmítá být solidární se státy, které se ocitly v potížích,” myslí si Nassirou Bodo, nigerijský sociální a politický aktivista.
Všechny tři státy jsou odhodlány vytvořit nový blok spolupráce kolem ESA. Vnitrozemská povaha těchto zemí jim ztěžuje rozkvět, některé země jim však dokonce nabídly pomoc díky přístupu k moři. ECOWAS prozatím tvrdí, že je otevřen vyjednávání. Problém je však v tom, že ECOWAS ztrácí podporu mnoha Západoafričanů, především v momentě, kdy si občané stěžují, že nemají prospěch z bohatých přírodních zdrojů ve svých zemích (a namísto Afriky z nich těží Francie). „Když vidíte ECOWAS jako klub vedoucích nebo vůdce, kteří se navzájem podporují na úkor občanů, nefunguje to dobře,“ tvrdí Oge Onubogu, ředitel programu pro Afriku ve Wilsonově centru se sídlem v USA. Smlouva ECOWAS stanoví, že její členské státy, které si přejí vystoupit z bloku, dají jeho vedení jednoroční písemnou výpověď, na jejímž konci „takový stát přestane být členem společenství“. Smlouva říká, že během tohoto roku bude stát, který plánuje vystoupit, „dodržovat ustanovení“ a své závazky vyplývající ze smlouvy. ECOWAS však uvedlo, že dosud nebylo oficiálně informováno o rozhodnutí tří zemí odejít a že prozatím „zůstávají důležitými členy“ orgánu. Analytici říkají, že ECOWAS bude pravděpodobně usilovat o pokračující dialog s juntami o tom, jak nejlépe zajistit stabilitu regionu.
Ryan Cummings, ředitel bezpečnostní poradenské společnosti Signal Risk zaměřené na Afriku, říká, že odchod zemí může znamenat novou příležitost pro Rusko rozšířit svou přítomnost a zájmy v Africe. Kdysi přátelské vztahy mezi výše uváděnými třemi zeměmi a vyspělými národy na Západě a v Evropě se po převratech zhoršily. Rusko mezitím nadále šíří protifrancouzské nálady tím, že se označuje za zemi, která nikdy nekolonizovala kontinent. V Mali je například přítomna ruská žoldnéřská skupina Wagnerovci, kde spolupracuje s armádou v boji s ozbrojenými rebely. V Burkině Faso státní média minulý týden uvedla, že ruští vojáci přijeli „posílit vojenskou a strategickou spolupráci“ mezi oběma zeměmi. Ruští a nigerijští vysocí představitelé se také nedávno vzájemně navštívili. „Zmiňované africké země v posledních měsících posílily a upevnily partnerství s Ruskem od národní bezpečnosti po ekonomiku,” uvádí Cummings. Jak velkou podporu by země mohly získat od Ruska, se teprve uvidí.