28.4.2019 00:35:13

Kinotyp na víkend: Májové hviezdy (1959)

plagát ruský
plagát ruský
(foto: youtobe)

Plným právom tomuto filmu patrí titul "Film pre pamätníkov".

. Film v roku 1959 natočili režiséri Stanislav Strnad (pomocný režisér) a Stanislav Rostockij (hlavný režisér) k nadchádzajúcemu 15. výročiu oslobodenia. Film bol natočený podľa námetu z knihy Ludvíka Aškenazyho, ktorý bol i autorom scenáraJ Ide o štyri len voľne nadväzujúce poviedky, ktoré sa ale (  s výnimkou 2.príbehu) oproti pôvodnej knižnej verzii  pozmenili v scenári.

Film bol vždy v TV vysielaní okolo výročia osláv oslobodenia a po roku 1989 bol na dlhý čas, najmä českou distribúciou, vyradený a indexovaný. Komerčné požiadavky - dopyt zákazníkov, však film vrátili do distribúcie vo forme VHS a DVD a v ostatných rokoch ho "omilostila" i RTVS. 

Poviedkový film je veľmi romantický, s výnimkou jedinej scény v ňom niet rinčania zbraní - a poznačil v romantizme všetky povojnové generácie mládeže v Československu. Utrpel otočením oficiálnej politiky k rusofóbstvu - najmä v Čechách.

Preto som tento kinotyp vybral: v TV médiách a v kinách ho neuvidíte....a - mimochodom, slovenský film z oslobodenia Bratislavy sa ešte nikdy nenakrútil, tak nefrflime...

Film Májové hviezdy (Májové hvězdy)  s ruskými titulkami a českým i ruským slovom, čiernobiely, čas 89 min, v ruštine:"Mайские звезды" (1959) Полная версия

link: 

 https://www.youtube.com/watch?v=WRoqkpcfx20

film na čs.distribučnom vydani je stále na indexe, existujú iba úryvky z filmu na youtobe

Čtyři drobné příběhy obyčejných lidí z konce války se odehrávají v květnu roku 1945. První vypráví o sovětském generálovi, který se setká s malým chlapcem Dušanem, jenž v něm vzbudí bolestné vzpomínky na ženu a děti, o které přišel během války. Druhá je o jemné lásce, která se zrodí mezi poručíkem Rukavičkinem a venkovskou učitelkou Janou. Třetí povídka je věnována postavě pana Nováka, který se navrátil z koncentračního tábora v Osvětimi. Poslední příběh je o ukrajinském vojákovi, který se snaží přemluvit řidiče tramvaje, aby ho pustil k řízení. Lyricky laděné povídky jsou citlivě spojeny v celek a ačkoli na sebe v knize nenavazují, ve filmu se je podařilo spojit skrz náhodné setkávání a míjení jednotlivých postav. Pozadu nezůstávají ani herecké výkony, které působí opravdově. Film patří k nejzdařilejším koprodukcím naší filmové historie vůbec.

 

 Povídky „Dušan a generál“, „Zrzavý“ a „Cibulka“ vyšly ve sbírce „Květnové hvězdy“ v roce 1955. Povídka „Modrá jiskra“ vyšla až ve 2. vydání z roku 1960. (lausik)

 

Je jaro. V Praze kvetou stromy, válku připomínají jen památníky. V květnu 1945 vítali čeští obyvatelé sovětskou armádu. Rodiče malého Dušana pozvali do svého venkovského domku unaveného sovětského generála, aby si odpočinul. Dušan se s ním spřátelil a generál mu dal před odjezdem na památku svoji vojenskou kožešinovou čepici. Generálův automobil minul cestou ženisty, vedené poručíkem Rukavičkinem. Místo, kde zneškodnili minu, bylo nutné označit a Rukavičkin šel do blízké školy vypůjčit si křídu. V prázdné budově se seznámil s učitelkou Janou a mezi oběma mladými lidmi přeskočila jiskra sympatií. Poručík však musel pokračovat v cestě a proto Janě napsal na školní tabuli svoji adresu. Když se po rozloučení vrátila učitelka do třídy, adresu nenašla. Pečlivý ředitel školy tabuli umyl a Janě zbyla jen vzpomínka. Po silnici se vracel pěšky domů do Prahy pan Novák, bývalý vězeň koncentračního tábora. Rukavičkin zastavil nákladní auto, které pana Nováka do Prahy odvezlo. V domě na Malé Straně, kde pan Novák před válkou bydlel, se však skrýval německý ostřelovač. Jeden ze sovětských vojáků ho zneškodnil, ale svůj čin zaplatil životem. Zdrcený pan Novák bloudil Prahou a setkal se se starou paní, která toužila po tom, aby už jezdily tramvaje. Když se její přání konečně splnilo, přimluvila se stařenka za vojáka, který byl v civilu řidičem tramvaje v Kyjevě, a rád by alespoň na chvíli řídil tramvaj. Když pak společně vystoupili, stará paní se rozplakala při pomyšlení, kolik lidí ve válce zahynulo... Válka už je jen vzpomínkou, milenci se scházejí v parku a děti si hrají.(oficiální text distributora)

 plagát k filmu

Válečný / Povídkový

Sovětský svaz / Československo, 1959, 89 min 

Kinoštúdia M.Gorkého a kinoštúdiá Barandov

Režie:  Stanislav Rostockij

Scénář: Ludvík Aškenazy

Kamera: Václav HuňkaVjačeslav Šumskij

Hudba: Kirill Molčanov

Hrají: Alexandr ChanovMichal StaninecJana DítětováZdeněk DítěJana BrejchováLadislav PešekVjačeslav TichonovMichail PugovkinMiloš NedbalLeonid BykovNikolaj KrjučkovFrantišek Kreuzmann st.Ota MotyčkaMarta MájováJurij BělovNikolaj DovženkoOleg GolubickijLeonid Archipovič ČubarovValentin ZubkovFrantišek, a.i.

 Nattáčanie filmu prebiehalo v Prahe a v obci Břehyně. (dyfur)

 Nattáčelo se také v Mladé Boleslavi, obci Bezděz a Doksech. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

 pôvodne bol film i na:

http://www.filmexport.cz/

krátky úryvok z filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=P7NRg7fp9OA

 recenzie z youtobe pod videom:

Ninadel*

"Moc dobře jsem věděla, proč jsem Májové hvězdy nechtěla zařadit do edice Filmy patří lidu. Zdejší kritika je tedy na místě. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Čili vysvětlit pánům producentům, že pouhá skutečnost koprodukce ČSR a SSSR rudý film nedělá, je asi tak stejně platné, jako si stát za svým, že Jana Brejchová není hlavní hvězdou a na obálku nepatří. Další důvod byl ryze pragmatický - film už před rokem 2011 byl poměrně dobře dostupný a v zahraničí na DVD vyšel. Logicky měla mít přednost Nevěra jako pokračování Botostroje, který se stal ikonickým filmem řady, ale uhájit si už jen tento titul mělo za následky dehonestování celé myšlenky edice. Takže výsledným DVD (nejen) s Májovými hvězdami je přesně ten výrobek, proti kterému se mělo bojovat. Disk je holý, je pouhou digitální VHS, grafika přebalu i potisku se snaží jen marně parazitovat na prvních titulech řady. V citátech na vnitřní straně krabičky se nedozvídáme nic zvláštního, nejdůležitější sumář na zadní straně více řeší osudy pozdějších emigrantů. Kdo chce kam, pomozme mu tam. ___ K filmu samotnému jen tolik, že Aškenazyho mozaika na téma květnových dnů roku 1945 zapadá směle do lyrických tendencí českého filmu, ale jednotlivé povídky netvoří natolik sevřené dílo, aby se daly považovat za sugestivní nadčasový skvost. Dětské herectví plné naivizmu vévodí první části, která se přelévá do neutěšených pubertálních emocí a ty zas jen tvrdě narážejí na syrovou miniaturu vězně z koncentračního tábora. Závěrečnou lidovou frašku v tramvaji sice ocením skrze množinu dříve populárních herců v malých rolí, ale tuto je potřeba brát zdaleka s největším nadhledem. Protože kdykoli bude nějaký český řidič tramvaje v Moskvě, určitě se dočká stejně otevřené náruče jako tento Sovět v Praze. " 1.8.2013

Willy Kufallt*

(Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů)  7.5.2017

Historik

* Možná s hodnocením trochu přestřeluju, protože film má své mouchy (zejména trochu vlažné tempo, nebo figura, kterou hraje Miloš Nedbal. Tomu lze těžko věřit, že se vrací po pěti letech z koncentráku, leda že by tam dělal kápa). Ale jinak je to velmi příjemný lidský film s řadou roztomilých scén. Rozhodně je to svým způsobem zjevení mezi "válečnými" filmy 8.5.2011


Herečka Jana Brejchová ( učiteľka Jana) sa stala hviezdou čs.filmu a herec Vjačeslav Tichonov (poručík) zostáva legendou ruského - sovietskeho filmu. Filmy a herci predsa nemôžu za politiku a dobu, v ktorej sa nakrúcali.


 

 

 

 

red., z youtobe