Politolog Oskar Krejčí se ve své glose zamýšlí nad změnami globálního uspořádání a hrozbami, které z nich vyplývají. (casopisargument.cz)
Nikdy od skončení studené války nebylo v globálním informačním prostoru tolik úvah o novém dělení světa, o nově vymezovaných sférách vlivu, o nově definovaných zónách kolem vybraných mocností – o porcování dosavadní globalizace na paralelní světy. V pozadí těchto úvah je zpravidla nejistota, kterou přináší aktuální politické dění. To zpochybňuje optimistickou vizi poklidné transformace hegemonistického uspořádání světového politického systému v čele se Spojenými státy na svět harmonické multipolarity, na svět, v němž budou mocnosti spolupracovat při rostoucí vzájemné důvěře.
Zatím se zdá, že místo bývalé hegemonie a žádoucí harmonie narůstá chaos. Zároveň se ale minulý týden uskutečnila letos druhá schůzka amerického a čínského prezidenta; potřetí by se měli Si Ťin-pching a Donald Trump setkat v listopadu v čínském Šen-čenu na summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC), na který přijede i ruský prezident Vladimír Putin. A v prosinci by se měl na Floridě konat summit G20… Že by se rodila nová Velká trojka? Neschyluje se k novému dělení světa?
Černobílé vidění
Během studené války, kdy byl svět rozdělen na dva protikladné tábory, bylo psaní analýz globálního poměru sil a tendencí vývoje poměrně snadné. Politika se tehdy jevila jako hra s nulovým součtem, kdy zisk jedné strany se rovnal ztrátě strany druhé. Protikladné bloky oddělovaly nejen odlišné, ale přímo nepřátelské ideologie. Téměř vše bylo předvídatelné. Tehdy oboustranné pochopení ničivé síly jaderných zbraní přivedlo obě strany k jednacímu stolu. A nakonec se dostavilo vítězství Západu – zdá se, že stačilo vydržet.