Veterán české i slovenské publicistiky Ivan Hoffman se v komentáři pro ParlamentníListy.cz věnuje vztahu Andreje Babiše a Roberta Fica k médiím. Chápe jejich nechuť hovořit s tzv. progresivními a bruselskými médii, která nahrávají opozici. Přesto dle Hoffmana existuje řada otázek, které lze pojmenovat jako „konzervativní“. (parlamentnilisty.cz)
Časy, kdy se politici a novináři vzájemně potřebovali, jsou pryč. Způsobily to především informační technologie. Politik už nutně nepotřebuje média, coby prostředníka. Osloví občana prostřednictvím internetu napřímo, z notebooku do notebooku, či do chytrého telefonu, a navíc bez toho, aby mu nějaký moderátor skákal do řeči a kladl záludné otázky. Tak, jak se emancipují politici, emancipují se rovněž novináři, kteří už politiku nemusí dělat prostřednictvím politiků. Novináři nemají zapotřebí dělat hlásnou troubu názorům, se kterými nesouhlasí. Platí to mimochodem jak pro novinářské propagandisty hlavního probruselského proudu, tak pro média nezávislá čili neprogresivní a nebruselská.
Tato nová realita ve vztahu politiků a médií má k ideálu daleko. Jde o dvojí selhání médií, kdy se novinář snaží politika poškodit a současně ho neumí kontrolovat. Máme hned dva příklady, na toto téma. Český premiér Andrej Babiš a slovenský premiér Robert Fico řeší konflikt se zaujatými médii pravidelnými video monology. V nich poplísní zákeřné novináře a záludnou opozici, pochválí se, co dobrého pro občany dělají a chystají, a postěžují si na okolnosti, které jim brání vybudovat ráj na zemi.