29.5.2020 18:54:23

Na „plánu záchrany Evropy“ bude vydělávat Rusko. Názor

Predsedníčka Európskej komisie
Predsedníčka Európskej komisie
(foto: AFP 2020/Tobias Schwarz)


Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vystupuje pro politika v netypické roli: učí Evropany pravidlům života. Například obyvatelé EU, kteří se před týdnem radovali z nového plánu na obnovu ekonomik zemí postižených koronavirem, se budou muset seznámit s důležitým pravidlem, podle něhož se sýr zdarma nachází pouze v pasti na myši. (Sputnik)



V moderním evropském pojetí by mělo být pravidlo formulováno jako „bezplatný grant není nikdy zdarma“, ale jeho podstata se tím nemění.

Připomeňme zápletku konfliktu, kvůli němuž země, takové jako Dánsko, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a dokonce Estonsko, vyjadřují svou nespokojenost a dokonce hrozí, že znemožní přijetí celoevropského plánu „ekonomické záchrany“.

Itálie, Španělsko a další země „evropského chudého jihu“ na samém počátku epidemie začaly požadovat od EU jako celku a od Německa zejména poskytnutí lékařské a finanční pomoci. Německo místo peněz a lékařů poslalo přání pevného zdraví a vedení postižených zemí byla poskytnuta neplánovaná přednáška o disciplíně, evropské solidaritě, rozpočtové odpovědnosti a reformě státních institucí. V Itálii vzrůstalo nepochopení: solidarita a daně v zemi jsou evropské (to znamená „bruselské“), ale lékaři, kteří přijeli pomáhat do italských nemocnic, jsou Rusové, Číňané a Kubánci.

Italští politici včetně celé skupiny primátorů dokonce napsali dopis svým německým kolegům, v němž zcela jasně upozornili na žalostné perspektivy Evropské unie jako celku a eurozóny především, pokud Řím nedostane peníze. V podmínkách totální hospodářské a epidemiologické krize by pro Itálii mohl být odchod z Evropské unie nebo z eurozóny spolu s nesplněním veřejných a soukromých závazků poslední možností, jak zachránit alespoň část ekonomiky nebo se alespoň pomstít na rozloučenou této struktuře (Evropské unii), jejíž politické vedení lze v zásadě považovat za spoluautora italských problémů. Podobné (i když méně patrné) procesy se začaly rozvíjet ve veřejném mínění ostatních evropských zemí, zejména těch, které Evropská komise již mnoho let nutí omezit své rozpočtové výdaje a schodky.

Emmanuel Macron využil situace a aktuálně revitalizoval svou dávnou myšlenku o vydání panevropských dluhových nástrojů - „evropských dluhopisů“, za něž má být v podstatě odpovědné Německo a další země s více či méně odpovědnými rozpočtovými politikami, a Francie a její partneři mohou utrácet peníze na sociální programy a integraci migrantů. Tyto nástroje se nyní nazývají „koronabondy“ a situační aliance zemí, které chtějí realizovat sen o okrádání německého rozpočtu pod záminkou koronaviru, začala vyvíjet tlak na Angelu Merkelovou. Ta nakonec, pravděpodobně pod hrozbou rozpadu Evropské unie a díky přesvědčení, podle jejích vlastních slov, že „osamocený národní stát nemá budoucnost“, souhlasila s tím, aby nové kolektivní dluhy Evropské unie byly v podstatě pověšeny na Německo a na takové země jako Dánsko, Rakousko a Švédsko.

Schéma vypadalo nádherně: Evropská komise vydává „koronobondy“ v hodnotě 750 miliard EUR, více než 500 miliard je rozdáno formou nenávratných grantů „chudým evropským zemím“ a peníze vrátí věřitelům Německo a další přední země podle čistých příspěvků do evropského rozpočtu, tj. ty země, které platí do rozpočtu EU více, než z něj dostávají. Zřejmě se předpokládalo, že nejpravděpodobnějším držitelem těchto dluhopisů se stane ECB (tj. Evropská centrální banka, která „tiskne euro“), a pokud to bude nutné, je možné se s ní dohodnout buď o odpisu, nebo o změně podmínek, ačkoliv tato možnost není otevřeně projednávána. Všechno to vypadalo jako pohádka: volné peníze řeší všechny problémy! Italští a španělští politici dokonce začali předem požadovat další doplňky ve formě dodatečných grantů.

Iluze gratis byla náhle a rychle zničena. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla, že za prvé, „banket“ bude muset být zaplacen, a za druhé, platba bude povinná a bude rozdělena mezi všechny občany EU formou nových evropských daní.

Německá veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost Deutsche Welle uvádí:

„Úhrada (výdajů - pozn. red.) by měla být financována novými daněmi nebo ,vlastními zdroji‘ každého z členských států, jak je to nazýváno v žargonu Evropské komise. Samotná Evropská komise nemůže zvyšovat daně. Dosud členské země Evropské unie vždy zakazovaly Evropské komisi shromažďovat své ,vlastní zdroje‘ ve velkých objemech. Vlastní příjmy a vlastní daně jsou přirovnávány k moci, a to je něco, co členské státy příliš nechtějí předávat Bruselu... Za účelem získání peněz na splacení plateb od roku 2028 navrhuje von der Leyenová vágní daně z dovozu ze třetích zemí, z plastového odpadu a oxidu uhličitého, které poškozují klima.“

Přeložíme to z byrokratické bruselštiny do normální češtiny: Evropané budou muset zaplatit navíc za každý litr benzínu, za vytápění v domě, za každý čínský produkt, který koupili místo dražšího evropského (neboť čínský dovoz „poškozuje klima“), a to vše kvůli tomu, aby se nyní mohli radovat z „bezplatného“ programu na záchranu ekonomiky.

Ale to ještě není všechno. I pokud Evropské komisi dokáží odpustit tuto „daňovou fintu“, reakce na další upřesnění týkající se programu „záchrany ekonomiky po koronaviru“ může být mnohem emocionálnější. Jak víme, programem paní von der Leyenové je „Zelený směr pro Evropu“ (European green deal), a dokonce i v podmínkách epidemie s plnou podporou Evropské komise a evropské odborné komunity považuje „boj proti změně klimatu“ za nejvyšší prioritu, za niž je třeba utratit peníze, které byly půjčeny na zastavení ekonomických důsledků koronaviru.

Ve zvláštní tiskové zprávě ze dne 27. května Evropská komise výslovně uvádí, k čemu bude významná část peněz směřovat (v prioritním formátu): „Rozvoj projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a sluneční a zahájení ekologicky čisté vodíkové ekonomiky v Evropě“.

Bylo by to směšné, ale Evropská komise bere situaci maximálně vážně a podle agentury S&P Global Platts již nyní objednává na trhu odhady a návrhy na vytvoření „vodíkové ekonomiky“ a masivního využívání vodíku jako „zeleného paliva“.

Problém je však v tom, že výroba zcela „zeleného“ vodíku - jak píší západní analytici a připouštějí evropští činitelé - je velmi drahé potěšení, protože „zelená“ energie z větrných mlýnů nebo solárních panelů je sama o sobě velmi drahá a k tomu, aby její pomocí mohl být získán vodík z vody, jí musí být velmi mnoho. Proto je Evropská komise připravena uznat, že vodík „vytěžený“ ze ... zemního plynu je „čistý“ a hoden financování a podpory. V případě Evropské unie - získaný z dováženého zemního plynu. Německé společnosti si mnou ruce a již bombardují úředníky návrhy na vytvoření celé „vodíkové infrastruktury“ v Německu, která však bude vyžadovat velké finanční vklady. A je velmi pravděpodobné, že evropské peníze získané na boj proti důsledkům koronaviru půjdou ve skutečnosti na „vodíkovou energii“, hlavně v Německu, i když samozřejmě část z nich dostanou Itálie a Francie ve jménu záchrany eurozóny.

Pokud se v politické situaci nic nezmění, proběhne doslova před našimi očima velkolepá transformace: z programu, který měl „tisknout eura a rozdat je Italům, kteří utrpěli ztráty“, se stane program na „zdanění Evropanů kvůli tomu, aby Němci koupili od Rusů plyn a poté prodali Evropanům vodík ve jménu ekologie“. Nelze nesouhlasit s tím, že finální verze schématu je pro Rusko mnohem výhodnější.


Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Ivan Danilov (Sputnik)