04.6.2018 14:19:37

Jan Campbell: Trumpovo mlžení jako dárek (1 a 2)

Prezident Trump mlžil, když byl obchodníkem a developerem, mlží dnes jako prezident a obchodník, a bude mlžit, dokud bude žít. Je tomu mimo jiné proto, že staví prakticky vše na nekompromisním realizmu, jako narcista, uvědomující si, že po staru se žít nedá. To, že podkopává zbytek autority amerických a Amerikou kontrolovaných institucí, а staví spojence do nezáviděníhodné situace, je mu zcela lhostejné. Trumpův unilateralismus má absolutní přednost před evropskou mnohostranností, kterou se snaží reprezentovat EU, především když je v nouzi.

Důkaz plnohodnotné závislosti EU na USA podporuje Trumpovo rozhodování, doplněné vyhlášenou – nevyhlášenou obchodní válkou, příkaz Pentagonu NATO vybudovat nové velitelství útočné jednotky v Ulmu (SRN) pod vedením Bundeswehru. Citát ze SZ 2.6.2018 mluví za sebe: Deutschland wird eine führende Rolle in diesem neuen Pool spielen. Wir müssen schneller werden und eine große Zahl an Soldaten und Gerät zügig bewegen können, um glaubhaft abzuschrecken und Verteidigungsbereitschaft zu zeigen.  Pokrytectví kritiků politiky Trumpa (smlouva s Iránem, o klimatu, sankce apod.) doplňuje obsah citátu. Krátkodobý úspěch je to, co pro prezidenta Trumpa platí, a za co platí. Prezident svým konáním potvrzuje Geroge Orwella: Koncept objektivní pravdy (z)mizí ze světa. To dovoluje již dnes hodnotit Trumpa jako dárek. Proč?

Kromě toho, že se dárky nikdy neodmítají, platí v kontextu uvedeného skutečnost neúprosně zmenšujícího se počtu věřících Američanů ve vměšování se RF do prezidentské volební kampaně, zvětšujícího se množství Američanů věřících v tzv. zkorumpovaný deep state, a zvyšující se riziko, že lži, alternativní fakta a tweety  se časem budou nejenom jevit, ale chápat a posuzovat jako fakta, mířící se dostat do knih o historii. Nabízí se proto otázka k zamyšlení: Co se bude dít v případě, že se objeví „opravdová pravda“, která dokáže, že téměř vše minulé byla lež? Otázka má nejenom všeobecný, ale i EU specifický charakter. To proto, že Trumpův dárek nabízí nám všem si konečně přiznat cenu historie, co je skutečná jednota a přátelství, jaký je rozdíl mezi nimi, a zájmy národními a státními, které řídí svět.

Při hledání odpovědi na otázky je nutné vzít v úvahu několik skutečností. Uvedu zástupně pouze tři: 1) Trump bude vždy vše vnímat zjednodušeně, ohlašovat světu jakýkoliv výsledek svého konání jako osobní vítězství, nebo vítězství politiky USA. 2) Trump se svým nekompromisním realizmem, předvídatelnou nepředvídatelností, jako vnuk stavitelů současné formy kapitalismu bourá hlavní pilíře zastaralé konstrukce a narušuje její funkci. Trump tak nabízí šanci k novému uspořádání politicko – hospodářského systému a současně připomíná, že příležitosti se neopakují. Člověk musí konat. 3) Trump používá v ospravedlňováních svých rozhodnutí pokrytecky, ale v souladu s principy systému založeném na pokrytectví, lži, podvodu a nespravedlnosti reference spojené s morálkou: Všichni zneužívají dobra Ameriky, neobchodují s Amerikou spravedlivě a čestně, nechávají se bránit před nepřáteli vojenskou strukturou USA. Zkrátka: Evropa platí málo, proto bude platit více.

V uvedeném a mnohém dalším, o kterém dnes nebudu psát, je obrovská výhoda pro suverénní státy a silné politiky, typu prezidentů Putina a Si. Výhoda dovoluje zefektivnit vypracování alternativních řešení a reakcí na Trumpem způsobené výzvy. Schopnost člověka, národa a vůdce nacházet a tvořit alternativní řešení (i v době, jakou je ta naše) umožňuje člověku a společnosti být opravdu svobodnými. Současné elity EU, pokud je možné je tak nazvat, nejsou toho schopné. Dokazují to jejich strach, gesta, lži, reaktivní akce a propagandistická demagogie ozdobená NATO ruso- a čínskou fobií. EU vůdci nechápou, že kdo vyhání matematiku a historii z učeben, přepisuje historii, kterou nezná, bude přinucen ji prožít v bolestech. Historie nebyla, není a nebude vždy příjemná. Proto je potřeba se připravit na nepříjemné, neidealizovat. Protože prezident Trump - narcist staví prakticky vše na nekompromisním realizmu, měli bychom počítat minimálně se třemi vítězstvími prezidenta v představitelné době. Ta budou pro EU znamenat tři porážky, které ovlivní náš život:

1) Do voleb v USA ke konci roku 2018 musí Trump získat možnost ohlásit alespoň jedno vítězství. Kde a kdy se tak stane, nebudu spekulovat. Setkání s vůdcem KLDR, Kim Čong-unem, dojde li skutečně k němu (dva dny před začátkem MS ve fotbalu), bude prezidentem v každém případě vydáno za úspěch. Nic podepsáno nebude, stará diplomacie již nefunguje, a dávat slib nebolí. Ukrajina, po odehrání přidělené role (i ve spojení s MS ve fotbalu) se nabízí být ideálním kandidátem na další vítězství. USA budou prodávat, to co uznají za vhodné a za svoji cenu, EU bude platit, občané EU po letní dovolené se budou mnohému, co přijde, divit. 2) Do konce roku 2019, s prodloužením do voleb v Kazachstánu v roce 2020, dojde v některých státech Centrální Asie k představení nové formy Majdanu, podobné té, kterou jsme nedávno viděli v Arménii. EU podnikatelé mohou ztratit další trhy a možnosti ke spolupráci.

RF a ČLR se mezitím budou věnovat bezpečnosti a obnově Sýrie. Jeden pás, Jedna stezka se tímto způsobem ukotví ve strategickém Blízkém východu. 3) Tlak USA a NATO na RF a ČLR se bude stupňovat. Minimálně do 2020 – 2021 v naději, že RF nebude schopná se věnovat rozvoji společnosti podle svého, že dojde k vnitřnímu oslabení RF, dovolující USA se plně věnovat přípravě na boj s ČLR. Závislost EU na USA nebude menší, než je dnes.

2) S trvající hospodářsko – vojenskou závislostí EU na USA bude pokračovat rozpad EU. Španělsko, Itálie, Řecko a státy, které dostanou na dotacích o min. 38 miliard Euro méně, budou udržovat teplotu v EU na bodu snesitelnosti během ledového období hospodářských vztahů EU – USA. Po celou dobu si mnozí z nás budou klást otázky, podobné následujícím: Proč mají Italové rádi Itálii, nehledě na politický chaos, korupci a neefektivitu státu? Co je to za zájmový systém, který k moci záměrně přivádí (po celá desetiletí) lidi, jejichž mocenská svévole, krátkozrakost a konání doslova škodí nejen sobě, ale i své zemi? Jsou členské státy EU a jejich vlády skutečně suverénní.? Co je to suverenita? Na uvedené otázky jsou již k mání částečné odpovědi. Pro jejich úplnost je ale také nutné provést dopadovou analýzu sociální moci: Konceptuální, Ideologické, Zákonodárné, Výkonné a Soudní.  

3) Ti se zájmem o historii, vzdělání a výchovu dětí si pravděpodobně osvěží paměť tzv. Obchodem století z roku 1970, často nazývaným také Plynovod století. V roce 1970 SSSR a SRN podepsaly (se souhlasem USA) dlouhodobou dohodu o německých dodávkách potrubí k výstavbě plynovodu do Evropy s tím, že úhrada ze strany SSSR bude provedena prostřednictvím dodávek zemního plynu ze Sibiře. Tato dohoda získala název Obchod století proto, že znamenala největší dohodu mezi SRN a SSSR v historii jejich obchodních vztahů a zahrnovala spolupráci na desetiletí dopředu. Ekonomická podstata této dohody spočívala v tom, že veškeré výnosy z dodaného sovětského plynu do Evropy byly (po zahájení provozu) použity na úhradu nákladů spojených s výstavbou plynovodu. Jinak řečeno: SSSR zachránil Západ před politicko-ekonomickým kolapsem tím, že vzal na sebe veškerou práci a náklady k této záchraně nezbytné. V historii to nebylo poprvé a naposledy, kdy SSR zachraňoval Západ. Dnes předpokládám, že v této politiceznovuzvolený prezident Putin nebude pokračovat. O novém instrumentu, který mu to umožňuje, se zmíním ve druhé části příspěvku. Dnes předpokládám, že si většina závislých na USA ne zcela uvědomuje obsah Trumpova mlžení jako dárku. Souhlasu netřeba.

          

Trumpovo mlžení jako dárek (2)

V historii to nebylo jednou, kdy SSSR zachraňoval západní kapitalismus. Dnes předpokládám, že v této politice znovuzvolený prezident Putin nebude pokračovat. Dnes předpokládám, že si většina závislých na USA ne zcela uvědomuje obsah Trumpova mlžení, jako dárek, který představují tři příklady, z mnohých:

Švýcarsko a ruský miliardář Vekselberg. Mnohá jména nejenom ruských miliardářů (například Vekselberg), ministrů (Mutko) a vlivných úředníků (Nabiullina) nabízejí znajícím jazyky možnost pousmát se nad jejich významem, především ve spojení s činností, a zamyslet se nad skutečnou mocí nositelů jmen. Bezprostředně po vyhlášení sankcí proti osobám údajně blízkým prezidentu Putinovi (6. Dubna) překvapily švýcarské banky nejenom osoby pod sankcemi. Již v pondělí (9.4.) byly zmrazeny všechny firemní a privátní účty Viktora Vekselberga. Ruský investor se řadí s cca 13 miliardami USD k nejbohatším světa.

Podle Aargauer Zeitung má jenom ve Švýcarsku (u USB, CS, Julius Baer a dalších bank) cca 2 miliardy CHF, kromě toho vlastní Renova a zaměstnává švýcarské občany. Ty musí platit pomocí komplexního aranžmá ze zahraničí. O zmrazení účtů se pan Vekselberg dověděl až při použití zablokované kreditní karty. Jeho bohatství, investice a skutečnost, že nebyl a do dnes není na žádné švýcarské sankční listině (což potvrzuje Seco), že neexistuje rozhodnutí švýcarského soudu, žádné podezření na praní peněz apod., nezabránily švýcarským bankám přijmout obchodně – politické rozhodnutí pod tlakem USA a ze strachu. Zcela ignorovat jednoho ze svých největších klientů nepatřilo dříve do praxe švýcarských bank. Z uvedeného vyplývá nutnost se zamyslet nad tzv. sekundárními následky sankcí a obsahem dvojsloví – significant transaction. Jsem zvědavý na rozhodnutí švýcarského soudu, jaké budou reakce těch, kteří věří v nezávislost švýcarských a jiných bank, asymetrické spojenectví s USA, a nepotrestání za spolupráci při realizaci projektu Severní proud 2. O následcích kontroly lidí (s více než 70.000 GBP uložených v UK) britskou National Crime Agency (NCA), nemluvě.

Pro informaci a srovnání s ČR, ve které se podnikatelé spoléhají na otevření dveří k obchodu a podnikání s pomocí prezidenta Zemana (viz příklad skartované kritiky před nadcházející návštěvou v ČLR) uvádím, že 30 švýcarských kantonů a měst udržuje více méně aktivní partnerství s čínskými oblastmi a komunitami. To vše bez jednotné celostátní strategie vztahu Švýcarska s ČLR. Takové konání umožňuje švýcarský konkordanzsystem (někdy také zvaný konsensuální demokracie). V dubnu t.r. bylo možné sledovat procesí politiků s hospodářské prominence (v počtu 170 podnikatelů a manažerů) do ČLR, vedené spolkovým prezidentem (Alexander Van der Bellen), spolkovým kancléřem (Sebastian Kurz) a čtyřmi spolkovými ministry. Před rokem navštívila ČLR švýcarská Spolková rada (Bundesrat) v čele s Ueli Mauer, po té Doris Leuthatd a před měsícem Ignazio Casis. Kantonální vlády navštěvují ČLR samostatně, bez doprovodu. Nebudu se o těchto návštěvách zmiňovat. ČLR je třetím největším obchodním partnerem Švýcarska. Švýcarsko je prvním kontinentálním státem, který uzavřel smlouvu o svobodném obchodování s ČLR. Strategicky strukturované konání Švýcarska odpovídající strategicky strukturovanému chování ČLR proto přineslo a přináší úspěch a respekt, o kterém se v české kotlině v současné době nedá ani snít.

Čína a poslední investice ČLR v SRN. Ivanka Tump se raduje ze sedmi nových licencí obdržených v ČLR po ohlášení sankcí jejím otcem. Ten se zase může chlubit zrušením sankcí proti čínské ZTE. Zrušení sankcí Trump prodává jako soucit spojený s následky nebezpečí způsobeného propuštěním desítek tisíc Číňanů v případě sankcí, ne jako uvědomí si, že sankce proti ZTE by byly střelou do vlastní nohy. Manžel Ivanky, Jared Kushner (1981) může opět studovat přísně tajné dokumenty v Bílém domě, po té co obdržel prověrku na PT. Mezitím představitelé ČLR uklidňují vlny způsobené CEFC v české kotlině, ve které staro-noví opět usedají do křesla, jako by se nic nestalo a nedělo, neuvědomujíc si, co je to historická paměť Asiatů. Prakticky beze zmínky v českých masových mediích, ČLR oslavila Den dětí (1.6.), prezident Si vyzval studenty (podle anglické verze zprávy Xinhua) to learn from heroes and role models, to love the Party, nation and the people, and to pass on the gene of revolution with practical action from generation to generation...be useful to the country, the people and society, a nechal vědět prezidenta Trumpa, že může dojít k ukončení dialogu s ČLR.

Bez silných slov a hluku ČLR pokračuje v akvizicích v SRN. Malá čínská společnost,Ningbo Jifeng (roční obrat 250 milionů Euro), kupuje výborně zakotveného (na evropském trhu) německého dodavatele autodílů, Grammer (roční obrat 1,8 miliard Euro) za více než jednu miliardu Euro. V současné politické situaci, s ohledem na diskuze v EK, a potřebu ČLR zkvalitnit přístup do automobilového sektoru si představuji, že akvizice probíhá se souhlasem a v koordinaci mezi Pekingem a Washingtonem, na účet SRN a EU. Sankce prezidenta Trumpa jako dárek, se tak při současné pasivitě EU transformují do pomoci ČLR plnit cíle politiky prezidenta Si. Ten na nedávném setkání s vědci a inženýry podle Xinhua sdělil, že:A new round of scientific, technological, and industrial revolutions are reshaping the world domain of innovation and global economic structure. The impact of science and technology on a country's future and the people's wellbeing has never been so profound as today.

Že to ČLR myslí vážně, dokazuje příklad pěstování hybridní rýže v arabské poušti. Čínský vědec Yuan Longping, znám jako otec hybridní rýže, vyvinul soli-rezistentní rýži, která podle China daily dovoluje úrodu 7.5 t na hektar pouště. Agrární výzkum patří do kategorie tzv. měkké síly, komplexního řešení vodní krize v ČLR, a do problematiky spojené s pěstováním agrárních a sladkovodních produktů Číňany žijících na Sibiři a Uralu. Prakticky nikdo z ruských odborníků a občanů neví, jakým způsobem a jakými prostředky dosahují Číňané vysoké produktivity v těchto oblastech, a zda kvalita odpovídá sanitárním normám MZ RF. 

Nový směr lodě zvané Ruská federace po prezidentských volbách. Pro mnohé pozorovatele dění v RF se může jevit nová vláda premiéra Dmitrije Medveděva jako staro-nová, a úmysl prezidenta Putina, jako nejasný. Při bližším pohledu na již uskutečněné od znovuzvolení páru Medveděv – Putin nelze přehlédnout změnu, týkající se kvality řízení státu a následků změny. V tomto případě a stručně, zákona o pravomocích prezidenta.

Před cca týdnem přijaté změny v zákonu o pravomocích prezidenta RF dovolují ve výjimečných situacích rozšířit pravomoc pomocí vlastních prezidentských nařízení (příkazů). Podle mého předběžného hodnocení změn se jedná o revoluční změnu. Ta může přinést mnoho překvapení všem, kteří věří v nedotknutelnost Občanského kodexu, pravidel práce velkých korporací, burzovních spekulantů, hospodářských, finančních a bankovních zákonů, včetně digitálních měn, vojensko – technické spolupráce s jinými státy, apod. Chci věřit, že se najde příležitost a čas i na prezidentské nařízení týkající se medií a cenzury. S jednou formou cenzury jsem se osobně nedávno setkal v Ekaterinburgu (Oblastnaja gazeta). Případ dokazuje malou sebedůvěru, strach redakce, a potvrzuje skutečnost a dlouholetou zkušenost, že oficiální představitelé velké země mají potíže akceptovat upřímný názor (z) malé země.

Změna zákona nedefinuje konkrétně a jednoznačně co je výjimečná situace. Změna dává právo hodnotit situaci (pouze) prezidentovi. Proto změna zákona současně znamená nejenom ohromné riziko pro lobbing na úrovni ministerstev, jednotlivých ministrů a klíčových úředníků, ale i pro RF v případě nastoupení západně orientovaného prezidenta. Nový instrument, který tvoří individuální hodnocení situace (prezidentem) a právo na vydání (sobě) prezidentského příkazu, vyžaduje při rozhodování a realizaci nejvyšší možnou kvalitu charakteru, profesionality a odpovědnosti. Proč? Následky nové pravomoci prezidenta dovolují ve své podstatě řešit velice rychle hlavní hospodářské, finanční a reformní otázky, a s nimi spojené strategie, případně i taktiku. Vláda se v tomto případě transformuje do (technického) garanta plnění prezidentských příkazů. Proto může být život vlády a jednotlivých ministrů velice krátký. V tomto smyslu je dnes Ruská federace, necelé tři měsíce po prezidentských volbách, již zcela jiným státem, než který známe z minulosti.

Chci věřit, že tradiční odpovědi prezidenta na otázky a problémy občanů (příští přenos 7. 6.), na které by měly odpovídat a problémy řešit úředníci místní a regionální úrovně (a ne prezident) se budou také měnit. Ne však tak rychle, jako zákony. Prezident RF musí mít více času na přípravu rozhodnutí o směru plavby lodě zvané Ruská federace, na rozbouřeném moři, v jehož vlnách se odráží komplexní geopolitická a vnitrostátní situace, a nacházejí téměř denně nová Trumpova mlžení jako dárek. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell, 3. 6. 2018