27.4.2017 14:01:04

Jan Campbell: Rusko po Velikonocích

Nehledě na osobní zkušenost divím se, že západní masová média píší o Navalném   jako o vážném kandidátovi v blížící se ruské prezidentské kampani. Navalny jako představitel ruských liberálů a neoliberálů patří do zbytku ruských zrádců liberálních a neoliberálních hodnot. Ty byly s konečnou platností zrazeny samotnými liberály již v roce 1993. Tato zrada byla demonstrována strachem z komunistů, ve skutečnosti kryla strach z ukončení privatizace. V současném Rusku považuje absolutní většina občanů Navalného za součást západem placeného katalyzátoru, který má za úkol držet a zvyšovat napětí ve společnosti a pečovat o naději návratu liberálů k reálné moci. V tomto kontextu jsem byl během povelikonočních přednášek v Rusku konfrontován několika dotazy, z nichž vybírám tři.

První dotaz: Proč žádná oficiální ruská média nekomentovala film Navalného o korupci Premiéra Medveděva?

Moje odpověď zněla přibližně následovně: a) V současné situaci a na prahu prezidentské kampaně v Rusku by bylo hloupostí skočit na udici-provokaci pana Navalného. Jen málokdo v Rusku je schopen vést dialog. Za to je v Rusku mnoho mistrů v diskuzi, podobně jako na Západě.  b) Nikdo nebrání premiérovi prohlásit, že ten kdo najde ve filmu představované bohatství, bude obdarován. Takovýmto a podobným prohlášením by premiér dokázal, že je nad věcí.  c) Šance na návrat liberálů a neoliberálů k opravdové moci je nenávratně pryč, pokud zdraví nepodvede prezidenta Putina a pokud je již identifikována náhradní osobnost pro takový případ. V případě znovuzvolení Putina očekávám další zpřísnění disciplíny ve státní, veřejné a podnikatelské sféře s cílem pokračování dosavadního rozvoje společnosti. Dojde-li k větším regionálním konfliktům, které nelze vyloučit, současné změny některých klíčových hospodářsko - politických principů, budou nedostatečné. Znárodnění rublu s patřičnou změnou ústavy, změna politiky privatizace a de-off-shorizace budou mít prioritu.

Druhý dotaz: Proč musí být pro cizince navštěvujícího největší uralskou státní univerzitu podána žádost o povolení návštěvy dva týdny předem?

Po obdržení otázky jsem se rozhodl její obsah osobně prověřit. Výsledek: Tam, kde mám profesuru a znají mne, prošel jsem bez problémů.  Do největší univerzity, na které jsem před několika roky pouze hostoval, jsem prošel, protože znám systém. Přesto jsme ale museli pro mne získat dodatečně povolení, které v konkrétním případě nemůže dát ani vedoucí katedry. Proto jsem se rozhodl vysvětlit tuto proceduru: jedná se zřejmě o jeden případ z mnoha, který patří do vnitřní sabotáže. Proč?

Odpověď je nasnadě. Podpořit západní obraz Ruska a rusofobii napomáhá ideálně zkušenost cizince spojená s uvedenou absurdní situací, kterou pak předá po návratu domů: 1) akademická půda má být svobodná, 2) oficiální snaha o spolupráci vzdělávacích a akademických institucí se západními, především spolupráce mladých generací. 3) dojem, že všude je FSB a o všem rozhoduje. Skutečnost je taková: na současné univerzitě není pro západního člověka co krást, celé zpřísnění vstupu na akademickou půdu je výsledkem aktivity složek majících za úkol sabotovat uvnitř společnosti. Je pravda, že FSB kontroluje značnou část života, především hospodářského a politického. Kde tomu však na Západě není? Skutečností také je, že na Dálném východě mohou občané 18 států navštěvovat Ruskou federaci bez víz. Proto předpokládám, že: a) Kreml o povinnosti povolení vstupu cizince na univerzitu s 14 denním předstihem neví, b) vnitřní sabotáž a pokrytectví, jak nazývám tento proces, budou podstatně omezeny v případě znovuzvolení prezidenta Putina. Proč tak předpokládám? Odpověď je spojena s třetí otázkou. Jaký vývoj vztahů USA, EU s Ruskem a Ruska s ČR si představuji v blízké budoucnosti?

V USA bude pokračovat de-Trumpatizace jejímž výsledkem bude posílení role Pentagonu, nová jednání v rámci NAFTA, před případným odstoupením ze smlouvy, a podobné neplnění předvolebních slibů. Co se týče vztahu USA s Ruskem, neočekávám žádné zlepšení, ani stabilizaci vztahů na současné úrovni. Naopak, zhoršení. Co se týče vztahu Ruska s EU, bude tomu podobně. Proč? EU neřeší probíhající tři krize, ani doprovázející paradoxy: 1) hospodářskou, 2) krizi demokracie a 3) krizi integrace. Závislost EU na rozhodnutích USA roste. Co se týče Ruska? Současná vláda, nejpozději po prezidentských volbách zmizí, přijde nová. Premiérem bude buď Dmitrij Olegovič Rogozin (1963), nebo někdo jemu podobný. Situace ve světě, nová ruská vláda a mezinárodní diplomacie se obejdou bez premiéra typu Medveděva. Drsný, zkušený a vzdělaný praktik Rogozin, který nehledá dlouho slovo v kapse, bude schopen mnohem lépe řídit generaci mladých úředníků (35-45 let), kteří nemají s perestrojkou a divokými 90. léty osobně nic společného. Ti totiž zaujmou administrativní a řídící pozice, nejenom v centrální vládě, ale i regionálních vládách, v průmyslu a obchodu. Patřičné změny již probíhají, i když se o tom mnoho nepíše. Vrchol přijde po prezidentských volbách a dovolí s pravděpodobností hraničící s jistotou dále dokazovat, že živé konzervativní myšlenky a hodnoty, které jsou ve své podstatě vlastní i Evropě, jsou mnohem více demokratické, než myšlenky a hodnoty liberálů a neoliberálů. Posledně jmenované hodnoty obsahují příliš mnoho amorálnosti a pokrytectví. Umožnily celkově materiální zlepšení poválečných společností, ale současně morální úpadek, růst sociální nespravedlnosti ztrátu důstojnosti člověka. Co z toho vyplývá pro vztah Ruska s ČR?

Současná rusofobie a sankce omezují možnost starší generace předat zkušenosti a kontakty v oblasti vzdělání a obchodu mladým Čechům, a Evropanům. Ti nebudou schopni v brzké budoucnosti navázat a rozvíjet kvalitní vztahy se svými sousedy, potencionálními konkurenty a obchodními partnery stejné věkové skupiny, nehledě na skutečnost, že budou schopni komunikovat například anglicky. Kromě toho, velká část ruského trhu bude na desetiletí obsazena jinými. Nová generace evropských politiků se bude setkávat s ještě většími překážkami při řešení trvale se měnících a nově vznikajících problémů nejenom v Evropě, ale v klíčových regionech světa. Představy, že by ČR mohla hrát roli diplomatického, nebo podobného zprostředkovatele mezi Ruskem, EU a USA, patří podle mého hodnocení do říše snů. ČR by si mohla vzít příklad z Izraele a konat: vzdát se falešných zahraničně - politických ambicí a koncentrovat se na vlastní jasnou vnitřní politicko – bezpečnostní politiku. Proč?

Výsledkem trvajících sankcí a rusofobie bude totiž pokračovat vývoj nacionalismu, populismu a izolacionismu ve všech oblastech společenského života v Evropě. Přitom si bude stále menší počet občanů uvědomovat, co znamená pro EU trojúhelník RF, ČLR a Indie, při pokračování Blízkovýchodní a Dálněvýchodní krize. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell, 26. 4. 2017