22.2.2016 12:23:18

Jan Campbell: Nová okna do světa?

 

       Příspěvek obsahuje stručně definovanou hlavní tezi autora přednesenou během slavnostního předání Mírové ceny generálnímu tajemníkovi OECD, J. A. Gurría, 19. února 2015 v Bratislavě.Pro čtenáře uvádím, že Mírová cena je výsledkem jedné z mnoha aktivit  Hospodárského klubu, který vznikl 19. augusta 1993 na podnět ex – šéfredaktora Hospodářských novin, Dr. Petra Kasalovského. Cílem práce klubu je oponovat vládní a opoziční hospodářskou politiku, rozvíjet mezinárodní vztahy a šířit dobré jméno Slovenské republiky v zahraničí. Předání vyznamenání se účastnila celá řada velvyslanců působících ve SR a osobností veřejného života, včetně bývalého prezidenta SR R. Schustera, místopředseda vlády, ministr financí SR P. Kažimír, hosté z ČLR, včetně synadr. Rongxiang Xu, před rokem, náhle zemřelého spoluiniciátora Mírové ceny, člena klubu a světového lídra vědecké regenerace poškozených orgánů a tkání (USA – ČĽR), Kevin Penga a kolegů z Pekingu.

 

Naše setkání se odehrává na prahu vývoje tří událostí, které hodnotím jako symbolické a historické. Události, o kterých se krátce zmíním, budou spoluurčovat vývoj, nebo konec našeho bytí na této Planetě. Tou první je potvrzení existence gravitačních vln (projektem LIGO), při současném důkazu neexistence množiny přirozených čísel (Petrem Vopěnkou). Jedná se o potvrzení existence (Anaximandrova) Apeirona, tj. božského neomezena. Druhou je nepopíratelná inflace informací, která informaci transformuje do nehodnoty a nesmyslu; na druhé straně však dovoluje znovuzrození vztahu jako základního prvku společnosti. Třetí událostí je setkání představitelů katolické a pravoslavné církve, Franciska a Kirilla. Setkání těchto osobností představuje naději na změnu životních hodnot. Hodnoty duchovní se mohou v představitelné budoucnosti více cenit než hodnoty materiální. Despotismus kapitálu a výlučně na zisk orientované hospodářství a atomizovaná společnost by se v takových podmínkách mohly transformovat do společnosti s relativní spravedlností, podporující lidskou důstojnost a ctící zákony přírody a tím i přírodu samotnou.

      Již tyto tři příklady dokazují vztah mezi božským neomezeno a lidským omezeno. Působení Apeirona jako zdroje životní aktivity, pro jiné Bůh, Buddha, Alláh apod. může být mnohem silnější než všechny armády světa, uvědomíme – li si podstatu vztahu. Tu tvoří vrozená důvěra. A dokazuje ji těhotenství, porod a následný vztah novorozeného s rodičkou. Důvěra je hodnota, kterou můžeme během života pouze ztratit, nikdy a ničím ji obnovit, kompenzovat nebo nahradit.

       Dovoluje – li potvrzení existence gravitačních vln a následný rozvoj projektu LIGO (v pokročilé podobě v RF) se transformovat do absolutně nového zdroje informací včetně čtení myslí, dovolují li interpretace symbolů (místa, titulování setkání, oslovení představitelů, výběr tlumočníků a další), kterými bylo zahaleno setkání představitelů církví předpokládat možnost rozvoje vztahu mezi církvemi, tak je i vysoká cena, kterou budeme jako nepoučitelní a ignoranti historie platit (formou války, lidských obětí a nezbytného pokání) za vynucené řízení hospodářských statků naší Planety spravedlivá. To proto, že pouze hospodářský systém, který ctí přírodu a lidskou důstojnost je jedinou možností existence a rozvoje našeho bytí na Planetě. Dovolí-li existující transformace nám přežít (rozvíjející se válku), existuje šance na pokání. Pokání dovoluje mít naději na nástup dočasné éry Dobra, Pokory a Krásy. Dobu trvání takové éry bude určovat vztah mezi námi, lidmi, a přírodou. Lidský progres byl, je a bude i nadále nerovnoměrný. To dokazuje nediskrétní a diskrétní matematika a negentropie. Tato trojice je vlastní pouze člověku. V životě každého z nás to znamená, že v krátké době budeme rozhodovat o našem bytí či nebytí. Nezávisle od toho, zda si to přejeme, nebo ne. Tento bod se nazývá v řečtině krinein. Obecně také krize.

        Opakuji mé staré tvrzení o nemocné společnosti a dovoluji si připomenout, že úvodní článek mé knihy Souhlasu netřeba, která vyjde v březnu t.r., je nazván Nemoc Evropy. V další časti knihy je uveden příklad buňky a jejího oddělení od organismu ve spojení s extenzitou, jako podstatou našeho hospodářského systému, v němž došlo také k oddělení. Uvedený příklad dovoluje i čtenáři s obecným vzděláním si představit transformaci oddělené buňky do tumoru. Tumor, rakovinová buňka jako parazit, ničí celé tělo a sama sebe. Stejně jako se ničí sama naše společnost. Nepřiznáme-li si pravdivou diagnózu, nemůžeme se úspěšně (sami) léčit. Lékař neléčí, stejně jako činnost lékaře není a neměla by být povoláním, ale pouze posláním. Naším lékařem může býtAnaximandros a jeden z mála zachovaných zlomků: Ze kterých jest jsoucím věcem vznik, do těchto nastává i zánik, podle nutnosti. Neboť vše si navzájem platí pokutu a pokání za své bezpráví, podle pořadí času. (Zlomek B 1, Simplikios, Physica 24, 13, v překladu Z. Kratochvíla).

        Protože si postupně sám uvědomuji své poslání v životě na této Planetě, dovoluji si uzavřít příspěvek prvním a nejznámějším aforismem antického lékaře Hippokrata. Umění je dlouhé, život je krátký, příležitost prchavá, experiment nebezpečný a rozhodnutí obtížné. Poslední slova aforismu znějí v originále krisis chalepé.  Tento nejslavnější Hippokratův aforismus je současně málo srozumitelný. Použité slovo krisis se totiž značně odlišuje od původních tří významů: krátké období, kdy se rozhodovalo, zda nemocný přežije či zemře. Souhlasu netřeba.

13. 2. 2016.

 

Jan Campbell