15.4.2016 12:19:44

Jan Campbell: Nedej Bůh vám žít v době změn

 

Tak nějak zní překlad starého čínského přísloví. K němu lze přidat zkušenost s osvícenectvím: S pravdou, která vždy škodí, přišla smuta. To je období zmatků a státně-politických a sociálně – hospodářských krizí. V Rusku lze mluvit o začátku smuty, tj. vlády samozvanců v roce 1584, o konci v roce 1613. Tehdy se stal carem Michail Romanov. Novodobí samozvanci se chopili moci v Rusku a Evropě i ve 20. Století. Výsledkem je novodobá smuta s popíráním historických pravd. Je velice podobná té historické. Proč?

 

Tři krátké případy: 1) Lidská práva, boj s korupcí a za záchranu západních hodnot. 2) Finanční systém, spolupráce RF s EU a drahé kovy. 3) Proces rozhodování a příklad 14. Putinova přímého rozhovoru s občany ze 14. dubna 2016.

Lidská práva, námi uměle vytvořená a přirozená práva občanská, nám dána do vínku při narození, obsahují hodnoty a kategorie jakými je mimo jiné spravedlnost, zlo a dobro a smrt. O neexistující definici všeobecné spravedlnosti se vedou nekonečné spory. Budou pokračovat i v budoucnosti. O tom, co je dobro a zlo, a zda to není jedno a totéž co se nám jeví při změně pohledu na věc, se píše málo kvůli náročnosti. Jedná se totiž o kvantový pohled na něco, na rozdíl v pohledu, přijetí změny. A již jsem u titulku příspěvku. Bojíme se změn jako čert svěcené vody. O smrti se mluví a píše ještě méně. Kromě bulváru a při potřebě vytvářet a udržovat strach ve společnosti. Strach je nutný k udržení moci. Napomáhá zmenšení pravděpodobnosti mírových změn. To potvrzují dějiny Západu. Ty jsou dějinami imperiální moci a idejí legitimizujících nadvládu nad potlačenými. Smrt jako taková, i imperialistických idejí specificky, patří do kategorie tabu. Připomíná konec. V takovém přístupu ke konci je obsaženo mnoho zbytečných chyb. Nebudu o nich psát. Jsem přesvědčen, že smrt by neměla být diskutována jenom jako konec, ale i jako začátek. Proto by měl existovat v sekulární výuce předmět, v němž by se vyučovalo umění umírat. Příklad lidských práv a uplatňování trestu smrti ve společnosti a v boji s korupcí mluví sám za sebe.

V ČLR, kde žije přibližně 1,4 miliardy obyvatel, se prý ročně ukládá cca 1 tisíc trestů smrti kvůli korupci. V Ruské federaci, sčítající asi jednu desetinu obyvatel ČLR by to mělo být podle tohoto poměru asi 100 trestů smrti. V ČR, sčítající přibližně jednu čtrnáctinu obyvatel RF se dostávám k cca 7-8 trestům smrti ročně. Nic podobného se neděje ani v RF ani v ČR. ČLR se kritizuje za porušování lidských práv, korupci, podobně jako RF a ČR.  Úspěch boje s korupcí mi připomíná otázku z dob socialismu: Jak daleko je a kdy konečně přijde komunismus? Odpověď se nechá najít ve spisech V. I. Lenina: Každá úspěšná pětiletka je krůčkem ke komunismu. Cesta je však dlouhá min. 18 km. Co dělat, když cíl je tak daleko, krok nemá stejnou délku a není jednotný? Odpověď je na bíle dni: Trest smrti by měl být zaveden. Již jako výchovný prvek celé společnosti. Drancování přírody, okrádání státu a tím občanů, stejně jako případná zneužití trestu smrti získají funkci prevence proti občanským nepokojům, zabíjením dróny apod. Vedlejší efekt by se projevil ve studiu zápachu smrti, výchově psů kriminalistů a tím ve zvýšení efektivnosti hledání obětí přírodních a jiných katastrof. V neposlední řadě by došlo ke znovuobjevení hodnot originálu, autentičnosti a neopakovatelnosti jevů a konání. Vypařila by se pohádka o tom, jak technický pokrok a kopírování západních idejí zvětšují duchovnost společnosti. Stručně formulováno to znamená, že nesmyslný boj za záchranu západních hodnot by se rovnal vystřízlivění z otrávené směsi idejí o pokroku. Střízlivý člověk by mohl přejít ke své skutečné emancipaci.

Emancipaci potřebuje i finanční sektor. Nachází se totiž na okraji katastrofy. Nejenom Švýcarsko vydává menší bankovky, údajně kvůli úspoře výdajů na jejich transport, ale i RF vydává bankovky ve vysoké hodnotě, 2 tisíce rublů. Zcela určitě je tomu v obou státech i proto, že se počítá s inflací. ECB se dostává do nevyhnutelného konfliktu s politiky. Jejich zájmy jsou zcela protichůdné. Jakékoliv vměšování politiků do ECB představuje pokračování v oslabení stejně již neexistující nezávislosti. Kromě toho se zvedá na světlo dne krach finanční pomoci ECB Řecku a rýsuje se hloubka Turecké migrační díry. Ta  se mi jeví bez dna. Proto si mohu představit, že se tam vejde celá EU i s Euro. Šíří se stagnace hospodářství a nikdo neví s jistotou, jaký je opravdový cíl čínského peněžního toku do Evropy a kde je jeho konec. Čínské Cosco je již v řeckém přístavu Pireus za směšných 368,5 mio Euro. Odtud se bude Cosco dívat na výprodej Řecka a částí Evropy. Zájem, nejenom o železnice Trainose ,je již znám. Tsipras nebude moci říci NE, protože slíbil reformy a bohatá EU se jim vyhýbá. Za to lze očekávat NE od občanů. Analogickou situaci lze pozorovat u zlata. SRN se pomalu daří dostat zlato domů, kromě z USA. Ostatní země nemají zřejmě dostatek vůle a schopností. Proto věří svému papírovému hospodářství. Ruská federace, ČLR a Indie ignorují učení západních ekonomických gurú a analytiků, drží si přírodní zdroje pod kontrolou a nakupují americkými dluhopisy. Švýcarská Gategroup, po koupi čínskou společností, vymění kuchaře a nikdo již nezastaví import rýže, včetně geneticky manipulované. Mladá generace EU, která vyrostla ve sjednocené Evropě, začíná chápat, že politizace EU začala Maastrichskou smlouvou, i když ji nečetla. Jak jinak si vysvětlit, že 63% mladých Němců raději nedůvěřuje EU, než důvěřuje. Co s tím budou dělat EU politici, nevím. Předpokládám, že tomu bude podobně jako s referendem v Holandsku: občané řeknou NE, politici ANO. Jak by neplatilo, že při blížící se povodni je lepší otevřít dveře a okna domu, aby škoda byla menší, tak to neplatí o politice EU. Naopak. Bezvízové dveře Ukrajině, Turecku dovolí migračnímu tsunami zničit k nepoznání díla Adenauera, Becha, Beyena, Monneta, Schumana, Spaaka, Spinelli, abych jmenoval několik. Zničení, a s ní spojenou změnu, potvrzuje i prohlášení ruského MZV, že obnovení vztahů RF s EU nepřipadá v úvahu. Putin to potvrdil při svém včerejším rozhovoru s občany. Je to jediná možná a správná odpověď RF na vývoj ve světě, ve kterém nikdy nevstoupíš to téže řeky. Takže i v této oblasti musíme počítat se zásadní mi změnami. Nedej Bůh Vám – ne znajícím, dodávám, žít v době změn…

Změny budou o to obsáhlejší, o co více se bude veřejnost krok za krokem dovídat i o TTIP. Myšlenka zóny svobodného obchodu mezi USA a EU propagovaná kancléřkou Merkelovou od roku 2006 a odcházejícím Obamou od 2013 dostala podobu jednání v prvním kole 7.-12.7.2013. V únoru tohoto roku se TTIP (20.-26.2.2016) dostalo již do 12 kola. Při pohledu na hlavu 4, volné přemísťování manažerů a druhých spolupracovníků korporací s cílem dočasné práce v EU, text záhadným způsobem přeskakuje bod 1(2). Za bodem 1(1) jde hned bod 1(3). Taková maličkost neposiluje v žádném případě důvěru ani k jedné z jednajících stran. Nedá se vyloučit, že TTIP se týká i vojenské oblasti, což by mohlo představovat a dokonce být hodnoceno, jako akt agrese. Proto nevylučuji, že se objeví nové papíry, třeba z Delaware, San Remo a podobných lokalit. Proto se nebudu divit, jestli na okraji Hannoverské výstavy se prezident Obama tajně domluví s kancléřkou Merkel na tom, jak zjednodušit rozhodování a přijetí TTIP. Kuj železo, pokud je horké, se říká. Že léto bude horké, s migrační vlnou nebo bez ní, nemám pochyb. A tím jsem u rozhodování, a srovnání.

Reakce národních lídrů, EP a EK, v případě přestavby Ukrajiny za pomoci USA a EU, zkrachovalých reforem Řecka, volání po jednotné odpovědi EU na Panamské dokumenty se mnohým komentátorům nabízí pro srovnání rozhodování EU, ČR a Ruské federace. Já se krátce soustředím na jiný aspekt rozhodování a příklad včerejšího rozhovoru Putina s občany. 

V úvodu konstatuji, že všechna rozhodnutí Západu se mi jeví zpožděná, odpovídají času, který existuje subjektivně, ne objektivně. Klíčová rozhodnutí prezidenta Putina se mi jeví nadčasová, protože nejsou spojená výlučně s lidskou definicí času a jeho osobními zájmy. Proč ten kvalitativní rozdíl?

EK rozhoduje v trendu volebních rituálů, koncentrace a centralizace procesu rozhodování. Současně prezentuje proces rozhodování jako demokratický. Taková prezentace procesu rozhodování ruší a ničí identitu národa a jednotlivce. Je totiž reaktivní. Reaktivnost v rozhodování nedovoluje vést dialog. To plně odpovídá hospodářskému systému, založeném na expanzivitě. Nepřítomnost, nebo neschopnost vést dialog, zaměňuje diskuze a diktát. V daném případě to znamená buď dobrovolné podčinění RF Západu, nebo pauzu mezi válkami. Reaktivní rozhodování totiž nemá jako podstatu mír. Vzdálenost západních elit od realit ve společnosti dovoluje tvrdit, že podlehli novodobé formě Jastrowovi iluze (1863-1944), definované 1892. Nebo se stali rozšiřovateli manuálu CIA z roku 1944, Simple Sabotage Field Manual. Naproti stojí systém rozhodování ruské vlády a samotného Putina.

Putin jednoznačně nepodporuje terorismus, již kvůli geopolitickým cílům RF. Nepodílí se na konání západních elit, tudíž je nepodporuje. Rozhodování ruské vlády pod vedením Medvěděva je podobné rozhodování EU. Putin se k ní zatím chová loajálně. Nehledě na zatěžující okolností, jakými jsou například trvalá snaha reprezentovat se jako liberální a demokratická vláda vůči vlastnímu obyvatelstvu a neschopnost řízení komplexních procesů v době změn na prakticky všech úrovních společnosti. Tolerovat vládu a být k ní dočasně loajální umožňuje Putinovi skutečnost, že ministři vědí málo o rozhodování prezidentské administrativy, že Putin etabloval unikátní systém sběru informace, kontroly a rozhodování v reálném čase. Jedním z těchto instrumentů je přímý rozhovor Putina s občany. Přímý rozhovor prezidenta s občany nemá ve světě obdoby, stal se tradicí a těžko jej může nový prezident zrušit. Přímý rozhovor prezidenta s občany je současně kvalitním sociologicko-výzkumným prostředkem. Prezident slyší a vidí co se opravdu děje. V EU a ČR to dělá prakticky pouze prezident Zeman. Povrchní pohled na komentáře o včerejším rozhovoru v mediích mi zprostředkovává dojem, že se jedná o popisy otázek a odpovědi, ne o analýzy toho, co opravdu, nebo s největší možnou pravděpodobností, Putin řekl. Proto riskuji a omezím se na výčet výsledků několika aspektů, týkajících se mezinárodní a národní situace.

Za prvé je to, že občané RF viděli opravdového lídra. Ne loutku. Lídra, který rozumí problémům občanů, nevyhýbá se odpovědi, a je schopný konat s výsledkem v reálném čase. Okamžitý začátek oprav cest, vyšetřování činnosti místní prokuratury apod. svědčí víc, než cokoliv jiného. Za druhé je to klid, se kterým Putin koná i v oblastech vyžadujících detailní znalosti zákona a podrobností stavu na lokání a regionální úrovni. To znamená, že Putin je informován, žije svým konáním a nehraje si na lídra. Za třetí: Putin si dovede představit schopnou ženu jako prezidentku RF, Kudrina jako jednoho ze zástupců prezidentovi expertní rady a další rozvoj RF se sankcemi. Tyto skutečnosti si zaslouží hlubší analýzy, na kterou zde není místo, ani čas. Za čtvrté: zahraniční politiku RF se staví na úspěchu vnitřní politiky. Úspěch se měří schopností řešit domácí úkoly, strukturální změnou hospodářství a silnou armádou. To znamená, že Putin se dívá na mezinárodní politiku prismou vnitřní politiky. Za páté: Takové konání dovoluje držet centrální vládu, gubernátory a úředníky pod kontrolou, v napětí a nejistotě v případě neplnění úkolů. Nepřímo tím působí na uvědomění si státnosti RF, zabezpečení národní identity a uvědomění si rozdílu mezi úředníkem, politikem a vůdcem. Ukazuje jak pracovat, vyzívá k následování formou srozumitelné komunikace. Za šesté: Co se potvrdilo? Občané mají své zájmy, stát má také své. Napětí vyplývající z rozdílů zájmů je možné řídit v podmínkách RF a s ohledem na historické zkušenosti pouze systémem vertikální moci. Jakýkoliv další pokus transformovat vertikální moc do moci horizontální skončí neúspěchem, krachem. Příště by to mohla být občanská válka. Zkráceně formulováno: RF, stejně jako EU, nemůže být nikdy Švýcarskem. Za sedmé: Potvrdila se eroze kulturních hodnot v zemi, která byla matkou dvou velkých kultur: imperátorské a sovětské. Eroze kulturních hodnot představuje výzvu, jejíž následky nelze nikdy podceňovat. Je tomu proto, že otázky národní bezpečnosti se nedají řešit bez odpovědí na otázky (národní) kultury. Přímý rozhovor Putina s občany neobsahoval podle mého pozorování ani jednu přímou otázku týkající se kultury. Chci věřit, že prezidentova analýza přímého rozhovoru s občany bude obsahovat tento aspekt, a že vláda RF obdrží v krátké době patřičné instrukce.

Co teda znamená přímý rozhovor ruského prezidenta s občany pro občany ČR? Za prvé: konání prezidenta Zemana v krajích a na mezinárodní scéně odpovídá situaci a funkci jako ochránce identity národa, trenéra vlastního přesvědčení občana a emancipátora úředníků a politiků. Za druhé: ČR by se měla co nejdříve zbavit svého dědictví obsahujícího neexistující českou otázku, existující habsburské byrokratické dědictví, na němž, jako humusu roste bruselská byrokracie, a vrátit se k sobě, osobám se soucitem a schopností, přinutit i velvyslance USA k účasti ve zkoušce znalostí, ne mystické, ale přírodní čtveřice zla (Machiavellismus, psychopatie, narcismus a sadismus) a hlavní myšlenky Deklarace nezávislosti USA: …že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda… Souhlasu netřeba.

Jan Campbell