27.12.2018 22:24:53

Jan Campbell: Na co si dát pozor v 2019 (1 - 3)

Příspěvek ve třech částech, představuje krátký přehled volně a bez priorit vybraných témat, která při hlubším zamyšlení mohou ukázat na mnohá další, patřící do kontextu dění v RF, USA a ČLR, а soupeření mezi různými státy a společenstvími.

Všeobecně k médiím, žurnalistice a bloggerům:

Masová média, žurnalistika a bloggeři se nacházejí v krizi, podobně jako mnohé instituce, politické strany, veřejní činitelé apod. Krizi způsobilo rozmývání hranic mezi profesionalitou, na faktech založeném zpravodajství a metodami šíření zpráv a informací. Hon na čtenost, lajky, zisk a udivení, spojené s cílevědomým narušováním obecně přijatých norem a pravidel chování a vyjadřování, podporují nezodpovědnost, narcismus (především bloggerů, většinově dobrovolně se zříkajících vyšší úrovně, než mají jejich čtenáři) a ztrátu smyslu pro kontext. Uvedené nahrazuje senzacechtivost, ztráta důvěry (i k bezpečnostním složkám) a vědomá lež. Uvedené v době lineárního vývoje technologií neřešících otázku etiky, praktické nemožnosti garantovat informační bezpečnost a základní práva člověka, mění kvalitu a život v dým.

Případ vyznamenávaného reportéra – lháře renomovaného týdeníku Spiegel, který případu věnuje titulní stránku svého posledního vydání, a o kterém jsem se zmínil v jednom z prosincových příspěvků, jasně indikuje nutnost trestat žurnalisty, blogerry i vydavatele v případě šíření prokazatelně nepravdivých, nebo neprověřitelných zpráv a informací. A také nutnost posoudit možnost zrušení anonymity respondentů veřejně urážejících a používajících obscénní výrazy v elektronických médiích, provokující výtržnost a ničící zbytek důvěry mezi lidmi a médii. Nutnosti vyplývají z problému, který všeobecně představuje lež. Akceptování lži vede k životu ve lži, neschopnosti identifikovat fakta a pravdy. Lež rozrušuje spolužití, vede k paranoidní společnosti, konspirologické argumentaci a válečnému cynismu. Lež, již ze své podstaty prakticky vylučuje možnost chránit jakékoli hodnoty. A jsou to hodnoty, o které se dnes vede boj na různých frontách všech civilizací. Skutečnosti, že neexistuje absolutní jistota a jediné prostředí, a že člověk nacházející se v procesu nezvratitelných změn je dodatečně ke všemu profesionálně manipulován, vybízí k zamyšlení, jak zabezpečit (státem, kým jiným) možnost úniku a rozhovoru, diskuze a dialogu v době, kdy se život dál mění v dým, nutí člověka stát se mnichem nebo k úplné izolaci od společnosti.

Ruská federace – je připravena k míru i válce

V posledních letech a prakticky ve všech vystoupeních prezidenta Putina bylo možné slyšet o nutnosti technologického průlomu, o mladé generaci jako záruky přežití a rozvoje RF a v neposlední řadě, o kvalitě života bez války.

Do kategorie technologií, které budou určovat směr vývoje, konkurenceschopnost a upevňovat kulturní suverenitu státu patří bezpochyby přírodě podobné a kvantové technologie. Jedny z posledně uvedených představují kvantová gravitace a antigravitační motor. Кvantová gravitace dovoluje s pomocí našeho rozumu si přiznat a vysvětlit mimo jiné, že realita není to, čím se nám jeví. Аntigravitační motor (vědce z Brjanska, laureáta ceny Vlády RF, Vladimíra Leonova) a teorie super-sjednocení (теория суперобъединения) představují pokračování práce Einsteina a nový přístup k teorii jediného pole. Leonova práce a poslední zveřejněné výsledky, jsou li pravdivé (nemohl jsem je osobně prověřit), znamenají kvantový skok ruské vědy v první lize věd, konkrétně nové fyziky.

Leonovův antigravitační motor, který lze používat v kosmu, atmosféře (letadla), na zemi (v dopravních prostředcích) a pod vodou (u torpéd apod.), může totiž dosáhnout maximální rychlosti 1000 km/sec. Pro srovnání: rychlost současných raket dosahuje cca 18 km/sec. Zkoušky a praxe dokázaly, že světově známý a stále kupovaný Spojenými státy ruský raketový motor série RD 180, vytvoří z 1 kWt síly trakci 1 Newton. Antigravitační motor vzoru 2014 vytvořil z 1 kWt trakci 5.000 Newton v jednom impulsu. Kdo chce na téma vědět více, může se seznámit s patentem RF № 2185526, nebo s knihami: Leonov V. S. Quantum Energetics. Volume 1. Theory of Superunification. Cambridge International Science Publishing, 2010, a Quantum Energetics: Theory of Superunification. Viva Books, India, 2011. Kdo se zajímá o doposud nerealizované myšlenky, může se zamyslet nad jednou, kterou zveřejnil mně neznámý čtenář Kok, a jejíž popis uvádím v originálu:

ХЯС лучше заменить на т.н. "безтопливный" источник энергии, например работающий на постоянных магнитах...Идеология такая:Использовать магнитное поле постоянных магнитов с целью конвертировать его в постоянное движение физического объекта, или в электрический ток. В общем, в удобную для привычного использования форму энергии, хоть тепла, хоть света.Объясню коротко суть:Обычный электродвигатель устроен глупо, ведь если вместо электромагнитов-сердечников в нём использовать магниты постоянные, наводя магнитное поле на металлический сердечник безэлектрическим способом, то ничего не меняется в старом двигателе, кроме отсутствия нужды в электрическом источнике питания.Из такого двигателя можно сделать электрогенератор

Co se týče realizace inovací v RF, podobných té popsané, doprovází mě skepsis. Zkušenost z přístupu sovětské vědy v 80 létech, například ke kybernetice, teleportaci apod., současné oddělení RAV zabývající se pseudovědou, všeobecný konzervativní a z části závistivý přístup k nesvým, představují důvody mojí skepse. Připomínám, že USA a ČLR se již léta snaží realizovat antigravitační motor. Vývoj motoru, např. EmDrive má doposud mnohem menší úspěch a výkon, než motor Leonova. Připomínám také, že patologická věda, kterou formuloval Irving Langmuir (1881–1957, americký chemik a fyzik, nositel Nobelovy cenu za chemii 1932), o které jsem se zmiňoval již před 30 a více lety v Novosibirsku a později ji integroval do přednášek SID(I)A na mimo ruských univerzitách, nemá nic společného s oddělením současné RAV. Srovnání Lungmairem definovaných šesti symptomů s charakteristikami nových teorií postačí, aby se i ne-vědec mohl přesvědčit, jaký smysl nebo nesmysl představují mnohé hospodářské a jiné tzv. vědecké teorie, včetně citací.

Mladá generace jako záruka přežití a rozvoje RF. Není to nic nového. Je skutečností, že každá mladá generace, včetně té neznající sovětskou a perestrojkovou dobu má zcela jiné hodnoty, než si mnozí u moci přeji, a s čímž konkurenční elity počítají. Nové hodnoty (touha po míru, bezkonfliktní zahraniční politika, spravedlnost a méně výdajů na zbrojení jako příklady) se ukotvují v individuálním a masovém vědomí na dlouhou dobu. Formuluji nový, alternativní nebo i tzv. západní přístup k řešení problémů mladé generace. Nový přístup k řešení výzev, které bude muset mladá generace řešit všude na světě, vyžaduje kvalitativně jinou komunikaci, myšlení a vzdělání. To bude muset být spojené s výchovou. Jinak musíme očekávat, že cynismus, negativismus a tzv. populismus budou nabírat na síle. Transformaci síly do agrese a násilí nemohu nikde na světě vyloučit již kvůli společenské inerci. Výsledky sociologických výzkumů jsou jedna věc, druhou je život a zkušenost. Sociologické výzkumy v RF indikují, že mladí Rusové netrpí tzv. sociálním infantilismem, neprojevují zájem o populismus a naopak: začali pociťovat spoluodpovědnost za osud své země. Z takového postoje se jeví změna hospodářské politiky, zvýšení sociální spravedlnosti a spolužití s jinými kulturami oprávněným požadavkem. Tradiční, ale i pseudo-patriotismus mimo kasárny se podle mého hodnocení projeví v ruské společnosti pouze v případě ohrožení teritoriální celistvosti RF. Přičemž jako teritoriální ohrožení může být považováno i jedno z řešení Kuril, nebo demografické výzvy na Dálném východě s pomocí zjednodušené migrace Číňanů.

Kvalita života v RF bez války obsahuje mimo známé a neznámé pro cizince, Pravoslaví. Tato civilizačně kulturní hodnota ruské společnosti bude hrát po celý rok 2019 vážnou vnitro,- a zahraničně politickou roli. Proč? Protože ve své podstatě Pravoslaví neodpovídá požadavkům globalizace (ala USA), neoliberálům (ve vládě) a tzv. oligarchům bez vlasti a s několika státními občanstvími. Protože již probíhající rozkol světového Pravoslaví představuje mnohem komplexnější a nebezpečnější potenciál než oddělení Křesťanství od Pravoslaví, představuje to, co můžeme sledovat na Ukrajině cestu k totálnímu rozkolu s lidskými obětmi. V rozkolu působí jazyk a víra jako klíčové prostředky k odpískání závěrečného boje o moc. Pro neznající historii, s těžce představitelnými následky i pro Evropu. Přesto, že nám vůdci namlouvají, že nejsme na tom (tak) špatně, abychom mohli myslet na zlepšení, je potřeba si uvědomit, že společnost bez víry vždy byla, je a bude vždy nebezpečnou. Souhlasu netřeba.

………

Na co si dát pozor v 2019 (2)

Všeobecně k zadluženosti

Je veřejným tajemstvím, že celková zadluženost USA – vnitřní, korporátní, studentská a státní dluhopisová se stala opravdovým tajemstvím. Naposledy byl poměr americký dluh - HDP více než 100 % v roce 1946. Dnes veřejnost neví přesnou výši stále rostoucího (celkového) dluhu USA. Pro oddlužení existuje pouze málo mírových řešení. Je proto dobré si připomenout podmínky a situace, kdy se dluh stává osudovým. První podmínkou je přesvědčení o neschopnosti splatit dluh. Tu splňuje nemožnost obdržet nízkou úrokovou sazbu od investorů. Historie Islandu roku 2008 nechť slouží jako příklad. Řešení zadluženosti USA však nemůže být stejné. Proč? Protože představuje mj. dlouholetý spor mezi Demokraty (preferující Keynesovu hospodářskou teorii) a Republikány (preferující tzv. supply – inside – economies). Obě teorie patří dnes do kategorie patologických věd. Proč?

Protože problém zadlužování je spojen s důvěrou spotřebitelů, s koncentrací na dluh, místo na reálný hospodářský růst a v neposlední řadě na tvorbu zisku, dnes s pomocí finančních spekulací a zadlužování jako princip růstu. Zisky vznikající z finančních operací a spekulací nelze srovnávat se zisky z průmyslové výroby. Je rozdíl mezi geschaeftigt (tj. myslícími si, že tvoří hodnoty, ke kterým řadí i virtuální) a beschaeftigt (tj. opravdu tvořícími konkrétní hodnoty). Oddlužení je z hospodářského hlediska jednodušší, než z hlediska politického.

Proč? Stačí se seznámit s dluhovou krizí USA v roce 2008, 2011 a 2012 (prezidentské volby), aby člověk se zdravým rozumem pochopil, že se USA neoctli v situaci Islandu roku 2008 jenom proto, že investoři v krizové situaci koupili, a kupují americké dluhopisy na základě víry a rozměru hospodářství, zabezpečených vojenskou silou USA. Ta, jak se traduje, (prý) nedovolí bankrot USA. Protože se ale hospodářská, politická, finanční a vojenská situace ve světě mění, nabízí se otázka zatím bez odpovědi: Jak dlouho ještě budou moci investoři mít možnost věřit USA a USD, nehledě na skutečnost, že de-dolarizace, například mezi RF a ČLR, nepokračuje kvůli sankcím a hodnocením ruského hospodářství některými představiteli ČLR tak, jak bylo zveřejněno?

USA - nejsou připraveny k míru, ani válce

Neočekávám, že USA jako velmoc zruší své vojenské základny ve světě, stejně jako neočekávám, že USA, bez pravoslavné historie a zkušenosti, zruší své angažmá na Ukrajině. Výhody pro USA jsou veliké: Finančně levná, za to vysoce efektivní podpora církevního rozkolu představuje doplňující prvek k dlouhodobému oslabení Evropy, rušení vztahu mezi Evropou a Ruskou federací, a pokračování zahraniční politiky formulované v době prezidenta Obamy v roce 2014. Škodu z církevního rozkolu, ponesou především Evropa a Ukrajina.

Očekávám, že počet nepřátel prezidenta Trumpa (i v Republikánské straně) se bude zvyšovat, s ním i snaha o impeachment. Protože vnitropolitická rizika impeachmentu jsou politickým stranám zřejmá, nemohu vyloučit, že nedojde k pokusu o odstranění prezidenta Trumpa jiným způsobem. Ten nabízí např. čl. 25: odvolání prezidenta na základě nezpůsobilosti. K takovému odvolání ještě v historii USA nedošlo. To však neznamená, že nemůže dojít k pokusu. Potřebné karty leží na stole zvláštního vyšetřovatele Robert Muellera. Ten se přihlásí ke slovu hned po Novém roce. Odvolání prezidenta na základě nezpůsobilosti představuje totiž obdobnou překážku jako impeachment pro znovuzvolení, důvod pro zintenzivnění komunikace prezidenta se svými voliči, další oslabení komunikace se spojenci – vazaly a v neposlední řadě, vyostření vnitropolitické situace na hranu mezi ano / ne.

V tomto kontextu se nachází skutečnost, že téměř všechna konání prezidenta Trumpa mají logiku a následnost. Odkaz od maličkostí, které představují například ohlášený, ale daleko ne realizovaný odchod vojsk ze Sýrie a Afganistánu (kde slouží mnoho synů voliček prezidenta Trumpa) při současném udržování vojenských bází, nejenom v Kataru a Bahrajnu, a vojsk v Iráku, neznamená vzdání se imperiálních ambicí USA. Ostatní, jevící se (neznalým věcí) jako prohry USA ve světě, které nemohu z časových důvodů podrobněji popsat, mají taktický charakter, a mohou se brzo (po případném znovuzvolení) transformovat pro mnohé do překvapivého a nepříjemného úspěchu. Již proto je nutné brát každé slovo prezidenta Trumpa vážně, bez falešných nadějí a idealizování, a hledat alternativní řešení pro dobu, kdy se USA nejenom ústně, ale fakticky vzdají role světového policisty. To platí i pro státy - trpaslíky v Evropě a jinde, s mořským pobřežím a bez něho.

Očekávám, že prezident Trump bude pokračovat v předefinování pozice USA ve světě. Následkem bude větší vnitropolitický boj v USA, větší nejistota v NATO a EU a prohlubování sociálně společenské krize v USA a EU. Zda dojde k tomu, že lid nebude mít sílu na občanskou neposlušnost nebo občanskou válku, nevím. Vím však, že snaha pokořit Ruskou federaci bude pokračovat. Proč? Protože pouze po vyřešení problému Rusko si mohou USA dělat naději na výhru nad ČLR. Protože strategické partnerství mezi RF a ČLR má z mnoha důvodů, o nichž nemohu z časových důvodů psát, dočasný charakter. Protože mnohé instituce, založené USA, nepřežijí. Přežije li prezident Trump část toho, co si mohu představit, a co by mohlo přijít s ohledem na skutečnost, že se dostal k moci bez podpory a výchovy v politické straně, bez cizích financí, které dnes rozhodují o všem, nevím. Vím však, že před každým vstupem do křesla a k moci, je potřeba shromáždit kolem sebe stejně nebo podobně myslící a smýšlející, vypracovat s nimi společný úkol, jeho možná řešení v kontextu měnícího se ho světa, a teprve potom se vydat na cestu k bitvě. Jestli Trump přežije, stane se výjimkou potvrzující pravidlo, a pro současné evropské elity hořkou pilulkou.

To proto, že z hlediska USA je EU prakticky bez hlavy, německá kancléřka Merkel v odcházení, francouzský prezident Macron ve výcviku v oblékání žluté vesty. Italská, řecká, španělská a portugalská společnost se blíží k bodu varu na počátku třetího desetiletí Euro. Nová obchodní smlouva USA – Kanada, zadržení CFO Huawei, s potenciální výhodou pro prezidenta, pokrok v přeformování institucí světového řádu, tradičních pravidel komunikace a konání, včetně odchodu prakticky všech členů první prezidentovy vlády neznamenají, že prezident nebude pokračovat v realizaci strategie America First.

Finanční síla za zády a pod nohami prezidenta Trumpa, nespokojenost voličů se stávajícím systémem vládnutí a dělení, snaha splnit alespoň část volebních slibů daných nemajetné vrstvě americké společnosti, a slabost výkonných slouhů spojenců – vazalů, včetně zkorumpovaných masových médií, jsou dostačující k tomu, aby nealkoholik, prezident Trump, bude li mu zdraví sloužit, vstoupil do rozhodující bitvy po znovuzvolení. Rok 2019 proto osvětlí cestu ke znovuzvolení, a volbě nového prezidenta, ale i cestu mně nechtěnému boji s ideologickým nepřítelem Demokratů – ČLR a nepřítelem Republikánů, toho času strategickým partnerem ČLR, Ruskou federací. Souhlasu netřeba.

.

Na co si dát pozor v 2019 (3)

Všeobecně k majáku a bezpečnosti

Známé definice popisují maják jako budovu, která slouží k navigaci lodí ve zrádných oblastech. ČLR je pro mnohé neznalé její historie, kultury, zvyků a jazyka jednou ze zrádných oblastí. Proto je nezbytné se k ní přibližovat s patřičnou opatrností, připraveností a výzbrojí, včetně znalostí, zdravé sebedůvěry a trpělivosti. Čínské pobřežní majáky v přeneseném slova smyslu, jsou podobně jako tradiční pobřežní majáky, umisťovány velmi vysoko a mají silné zdroje: tradici, zkušenost a vedení, abych jmenoval alespoň tři. Majáky, jak již pociťujeme při různých příležitostech, jsou viditelné a působící z velkých vzdáleností. Jestliže tradiční maják slouží především k orientaci při přibližování se k pobřeží, to ČLR jako maják slouží především politikům a zpolitizovaným bezpečnostním složkám jako pramen strachu, nezkušeným obchodníkům a dobrodruhům jako zdroj neúspěchu a stížností na podmínky v ČLR, a mizivé menšině vzdělaných bez moci, jako zdroj duchovně – kulturního obohacení. Majáky se dělí na sektorové, svítící do různých směrů různými barvami, a liniová světla (dva majáky stejné charakteristiky), sloužící k navigaci úzkými kanály. Politickými, kulturními, obchodními, vědeckými apod. O mnohém, co se týče majáků, se píše například v dětské knize Boj o ostrov (Arthur Ransome), nebo v příspěvku NZZ ze dne 21. 12. 2018. Ten pojednává aktuální téma v české kotlině a na pražském Hradě: hokej. (Daniel German, Wie Chinesen versuchen Schweizer Eishockey Funktionaere zu betruegen, přeloženo do češtiny: Jak se Číňané pokusili podvést švýcarské hokejové funkcionáře). Vřele doporučuji.

ČLR politika, elektrická auta, digitální síla a urychlovač

Roční konference (The annual Central Economic Work Conference), která se konala v Pekingu (18. - 21.12), o které jsem se zmiňoval v příspěvku Pod stromeček (1) definovala cestu rozvoje ČLR v roce 2019 a potvrdila, že KS ČLR bude dělat vše pro oživení a růst hospodářství různými formami stimulace (reformy, finance a legislativa). V neposlední řadě, že ČLR se bude snažit mírovým způsobem vyřešit obchodní spor s USA. Co se týče sporu, jsem skeptický z mnoha objektivních a subjektivních důvodů. Jako příklad uvedu čtyři: 1) USA se doposud nevzdali svých imperiálních ambicí v novém světovém řádu, který pomáhají stavět bouráním starého a považují ČLR jako hlavního nepřítle. 2) ČLR nemůže mít zájem splnit požadavky USA týkající se strukturálních změn v hospodářství, již kvůli udržení respektu KS a moci. 3) ČLR si může dovolit taktické ústupky s cílem získání času, který USA a EU nemají. 4) ČLR si může dovolit více nákupů zboží v USA a označit je jako dobrou vůli. Tu lze použít pro dosažení dohody s USA. Otázka však je: Potřebuje prezident Trump takovou dohodu? Schopnost prezidenta ignorovat poradce, akceptovat a prodat voličům taktický úspěch ve svůj prospěch, mnohé napovídají. Rok 2019 proto nabídne na otázku pouze částečnou odpověď, která neuklidní ani EU.

Větší šance na úspěch si mohu představit po studiu příspěvku v Caixin: Top Economic Meeting Ends With Pledges of ‘Greater’ Tax Cuts, ‘Reasonably Ample’ Liquidity:

Ještě větší šance na úspěch dávám dopravní politice, zvané New Energy Vehicle (NEV). Proč? Nestává se často, ani během několika desetiletí, aby rozhodnutí jednoho státu mělo globální následky v jednom ze strategických odvětví konkurentů, automobilovém průmyslu. Cílový prodej elektrických aut v ČLR k roku 2020 ve výši 4,6 milionů kusů a postupný zákaz prodeje automobilů se spalovacím motorem, ovlivnily zásadním způsobem a neuvěřitelně rychle podnikatelské strategie evropských a jiných automobilek.

Během 48 hodin po vyhlášení NEV (efektivní od dubna 2018) GM a Ford ohlásily nové iniciativy a plány výroby 20 nových modelů s elektrickým pohonem. Všichni výrobci automobilů (20) ve 20 zemích světa, zabývajících se vývojem elektrických automobilů přijaly NEV bez jakékoli kritiky. Proč? Všichni chtějí přežít. Čínský trh, technologickou úroveň čínských automobilů a v neposlední řadě, klimatické výzvy nelze ignorovat. Nabízí se otázka, na kterou automobilový průmysl nedá odpověď v roce 2019: Jakou ekologickou a zdrojovou zátěž představují elektrické baterie a jaký je poměr ceny, kvantity a kvality přírodních zdrojů ve vztahu k použitelnému produktu a jeho recyklaci nebo odstranění?

Pro doplnění informace uvádím, že ke konci září 2018 jezdilo po světě více než 4 miliony elektrických automobilů. Připomínám také, že čínské rozhodnutí NEV se inspirovalo nařízením v americké Kalifornii, zvaném Zero Emission Vehiclemandate.

Digitální síla ČLR a s ní spojené příležitosti se prosazují i v projektu OBOR, někdy zvaném Belt & Road Initiative (BRI). Po oficiálním oznámení iniciativy v roce 2013 se většina diskuzí soustřeďovala na infrastrukturu v podobě výstavby silnic, železnic, letišť a energetických zdrojů. Málokdo věřil a připouštěl si následky digitálního vývoje, digitální infrastruktury, UI, internetu věcí, blockchainu a podobných. Ve stínu uvedených žije kvalita čínských rozhodnutí, znalost historie a zkušenosti, píle a trpělivost. Dnes mohu konstatovat, že lidské zdroje, inovace a regionální model hospodářství pomalu a jistě jsou hlavním konkurentem globálního modelu a alternativou pro tvorbu zisku a pro budoucnost tzv. rozvojových a tzv. vyspělých zemí, ve kterých hodnocení člověka bude v roční uzávěrce vedeno ne jako pasiva (výdaj), ale jako aktiva.

Jedním z příkladů indikovaného trendu je vývoj čínsko – pakistánského hospodářského koridoru (China-Pakistan Economic Corridor (CPEC). CPEC představuje komplexní spolupráci mezi ČLR a Pákistánem, jejíž výsledky můžeme již dnes kvantifikovat a kvalifikovat. Stačí se podívat na zvýšení životní úrovně statisticky relevantní části obyvatel, hospodářský růst ve výši 5.8%, západem definovaný human development index a v neposlední řadě si uvědomit akvizice. Největší pakistánskou e-platformu, Daraz.pk koupila čínská společnost Alibaba. 45% podíl v Telenor Microfinance Bank, v hodnotě více než 410 milion USD, koupila společnost Ant Financial. Investice tohoto druhu indikují, že jsou zaměřeny na mladou generaci Pákistánců a na digitální business. Podobná je situace s angažmá a akvizicemi ČLR v Africe. Afriku, jak se mi jeví, jestli již neztratila, tak pomalu a jistě ztrácí EU. To nehledě na velké finanční transfery a akce s cílem zachránit vliv bývalých koloniálních mocností (Francie, Belgie) ve službách EK. USA si uvědomily význam Afriky, proto začaly konat. EU bez hlavy a ve strachu z 16+1 může proto letět nanejvýš do Marrákeše, a obyčejný člověk se může divit návštěvě dvou mladých dobrodružek v horách Atlasu ukončené vraždou, schopnosti premiéra Babiše udržovat si kontakty v zemi, kde žil a pracoval několik let za starého režimu ve zcela jiné funkci, a ignorování protokolární zvyklosti ČLR pro setkání s velvyslancem (viz foto premiéra (v pulovru) s velvyslancem (ve formálním obleku s kravatou) po jednání).

Poslední, o čemž se dnes zmíním, je urychlovač elementárních částic. Ten má již za sebou téměř 60 letitou historii. V hrubých rysech je možné se s ní seznámit ve srozumitelné formě v příspěvku Science: Physics & Fantasy, Time, Monday, Feb. 11, 1957, ve Wikipedii, nebo v literatuře. Například Shiltsev, V. (2013). The first colliders: AdA, VEP-1 and Princeton-Stanford, archiv:1307.3116. Urychlovač s největší energií na světě (k roku 2016) pracuje v CERN pod názvem Large Hadron Collider (LHC). K dnešnímu dni existuje několik projektů urychlovačů elementárních částic ve světě. Jedním z nejperspektivnějších a ambiciózních ve srovnání s Evropou, USA a RF vzniká v ČLR. Podle projektu Pekingského Institute of High Energy Physics (IHEP), pod vedením profesora Wang Yifang, který pracoval na LHC v CERN na objevu částice zvané Higgsův boson. Boson poprvé předpověděl v roce 1964 britský fyzik Peter Higgs (1929), nositel Nobelovy ceny 2013. Higgsův boson je hmotná skalární elementární částice ve standardním modelu částic. Hraje klíčovou roli ve vysvětlení původu hmotnosti ostatních elementárních částic. Hmotnosti elementárních částic a rozdíly mezi elektromagnetismem a slabou interakcí jsou rozhodující v mnoha mikroskopických dějích, a tím i ve vlivu na vesmír.

Čínský, 100 km dlouhý kruhový urychlovač, bude znám jako CEPC (Circular Electron-Positron Collider). Jeho realizace přijde na cca 4.3 miliardy USD. To je nic ve srovnání s investicí do mnohem menšího CERN. V závislosti od politického přesvědčení a různých interpretací zpráv a nákladů, je investice CERN mnohem vyšší: 10 miliard USD pro LHC akcelerátor, 4 miliardy USD pro konstrukci CMS, ATLAS, ALICE a LHCb (v období 1990 – 2008), 9 miliard USD provozní náklady LHC ročně (2008 to 2017), 2 miliardy USD upgrades (2008 - 2017). Průměrná mzda 10 tisíců pracovníků CERN (z celkových 12.5 tisíc) je 150 tisíc USD ročně. CERN’ oficiální roční zpráva za rok 2012 přiznává (ale) personální výdaje ve výši 594.6 milionů USD pro 2,512 pracovníků, což odpovídá průměrnému platu 236,703 USD. Uvedené indikuje to, co se Evropa má učit, nejenom co týče projektování a investování, ale i průzračnosti a času. Čínský CEPC začne pracovat na úrovni mystických částic kolem roku 2030. Tolik ze zprávy představené začátkem listopadu 2018. Tím jsem částečně odpověděl na případnou otázku: Proč se zmiňuji o čínském urychlovači?

Odpověď doplňuji informací o unikátní charakteristice CEPC. K ní patří velikost a rozměr zařízení, specifikace projektu, investiční náklady, čas (ukončeného) projektování (6 let!) a realizace (plánovaná na 8 let!). Ale také vznik VEPC v hluboce se měnícím politicko – hospodářském prostředí. To charakterizuje absence důvěry, lineární rozvoj technologií bez praktické kontroly veřejnosti a řešení otázek etiky, vše vyžadující spolupráci, monitoring, kontrolu a informační bezpečnost. S CEPC jsou spojeny hodnoty znalostí a informace, to jest základní kameny budoucího rozvoje a konkurenceschopnosti státu s odpovídající kulturní suverenitou. Proto projekt CEPC obsahuje paradox. Jaký?

Vědci mají zájem o spolupráci, západní vlády, včetně Japonské a vládní agentury mají obavy, některé strach. Z čeho? Není to jenom konkurence. CERN má za úkol vypracovat novou Evropskou strategii fyziky elementárních částic, přičemž EU není sama schopna financovat plány CERN. USA plánují začít dělat něco podobného v roce 2020. Proto jsou CERN a CEPC pro USA konkurencí. To nemluvím již o spallation neutron source (SNS) v Dongguan, které již pracuje. První neutrony byly dodány ze SNS, kterých má být postaveno celkem 25 v různých státech světa, v roce 2006. Je to především paradox. Ten tvoří moderní výzkum a věda (s požadavkem na velké finance a spolupráci, což odporuje mimo jiné politice a udržení moci) a uvědomění si, do jaké pasti se dostal Západ s pomocí rozvoje ČLR a transferu hospodářské, finanční a politické moci ze Západu na Východ.

V závěru příspěvku se zmíním o urychlovači a výzkumu elementárních částic v RF. Ta měla VEP – 1 z dob SSSR. Perestrojka a demokracie omámila vedení institutů a AV, aby až v poslední době byly uvolněny zdroje na urychlovače, výzkum a aplikaci výsledků práce.

Znalosti a půlstoletá zkušenost, s ohledem na politickou situaci a nutnost chránit kulturní suverenitu mi dovolují očekávat, že CERN bude muset počítat s menší ruskou materiální a vědeckou podporou. Jak tomu bude v případě CEPC nevím. Mohu si ale představit, že vláda RF a ČLR budou nadále podporovat základní výzkum, že ambice západních vědců přinutí své vlády ke kompromisu a účasti v CEPC, a tím dovolí minimálně ČLR upevnit svoji kulturní suverenitu. V ní hrají důležitou roli další plány. Ty obsahují mimo jiné realizaci unikátního detektoru, schopného měřit energetické částice zvané cosmic rays. Zjednodušeně formulováno: Měření atomů fragmentů kosmického záření, tj. proudu energetických částic pocházejících z kosmu (především protonů a jádra hélia), pohybujících se vysokou rychlostí a dopadajících do zemské atmosféry. Tím jsem dostal blíže k zemi. Na ní nemá cenu se vracet do minulosti, kterou nelze měnit. Na zemi se jeví výhodnější mít co dělat s jedním tzv. diktátorem nebo monarchou, než s několika demokraty. A do třetice: Stát bez kultury, ve kterém se pije bez zákusku, a jemuž vládne moc bez svědomí, umírá dříve, než je libo. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell, 26. 12. 2018