14.3.2016 10:41:23

Jan Campbell: Drogy – WADA – Buran(i)

 

Sport dává dohromady národy a dík sportu mají i lékaři dávat co dohromady. Tento citát Herbert Rosendorfera mě napadl při povrchním seznámení se s novou dopingovou aférou týkající se hvězdy ruských sportovců, Marie Šarapové, dalších přibližně 180 vrcholových sportovců a Latvijského vědce Ivars Kalvinse, vynálezce, a léku Meldonium – Meladonium, zakázaného WADA od 1. ledna 2016.

 

S Herbert Rosendorferem (1934 - 2012) německým právníkem, státním zástupcem a soudcem (1969 – 1997) v Mnichově, profesorem Bavorské literatury, nositelem Bundesverdienstkreuzes Erster Klasse (2000), Österreichischen Ehrenkreuzes (Wissenschaft und Kunst Erster Klasse) a Bayerischen Verdienstordens (2004) jsem se seznámil ve spojení s jeho jizlivými a vtipnými divadelními hrami, uváděnými v malém profesionálním Stuttgartském divadle, Theater der Altstadt. Ve své vedlejší praxi jako soudní znalec u zemského soudu jsem rád využíval jeho zkušenosti a ironie. S divadlem Theater der Altstadt, založeném 1958, mě poutalo dlouholeté přátelství s jeho zakladatelem a intendantem Klaus Heydenreichem a jeho manželkou Elisabeth. V divadle byla mimo jiné uvedena i Kohoutova hra August, August, August 21. dubna 1970. Kdo má rád ironii (o Německu) tomu doporučuji mimo jiné Rosendorfovy Briefe in die chinesische Vergangenheit, München 1983.

Co se týče dopingového skandálu a jeho účastníků, rád přiznávám určité zadostiučinění. Je tomu proto, že boření mýtů i v této oblasti, která je nedílnou částí našeho společenského, politického a hospodářského systému založeného na lži, sebeklamu a nerovnoměrném rozvoji napomáhá k jeho konci a nutí k reflexi. Vynálezce léku Ivars Kalvins by měl reflektovat a co nejrychleji rozhodnout se buď mlčet a nesoudit se sám ani firma Grindex s WADA, nebo odjet příštím vlakem, letadlem nebo autem do Ruska, založit si tam nový život na stará kolena. To, jestli se chce dožít přirozeného konce svého života. Jinak nelze vyloučit, že se bude opakovat zázrak spojený se smrtí bývalého poradce prezidenta Putina, Michala Lesina, iniciátora Russia Today v roce 2005, v poslední funkci šéf Gazprom-Media. Lesin byl nalezen mrtvý 5. 11. 2015 ve Washingtonském Dupont Circle Hotel. Doposud není ustanovena příčina a charakter smrti. Za to začalo soudní jednání a ví se z celní dokumentace USA, že někdo používal jeho pas 40 dní po jeho smrti.

Ke smrti si může napomoci i Evgenij Burjakov, spolupracovník americké filiálky ruské Vněšekonombank. Ten přiznal vinu a souhlasí s obviněním orgánů USA, že nezákonně pracoval pro ruskou rozvědku. Dělá si naděje na výměnu a poklidnější život doma v Rusku. Nejsem si ale jist, že tomu tak bude. Již proto, že již během prvních jednání u soudu se objevují zvláštnosti, které mohou postavit do stínu i ty nejlepší české. Proto mu budou doma kladeny otázky, na které nebude lehké odpovídat po pravdě. K té patří i moje hodnocení výběru kádrů z doby Jelcina. Příprava na zahraniční mise, jakéhokoliv druhu musí být kvalitní. To platí i pro českou kotlinu. Proto by se měl našinec učit jak od amerických soudů, tak i z odhalování špionů v hlavním a vedlejším povolání. Vedlejší povolání, jak se mi zdá, zažívá konjukturu i v české kotlině. Jaké by však nemělo teoretické nebo dočasné výhody, nedoporučuji ho ani svým známým a neznámým protivníkům.

Analog platí i pro úmyslně zdržovanou certifikaci ruského pozorovacího letadla Tupolev Tu-154M-LK-1 v USA. Letadlo má provést kontrolní lety nad USA v létě tohoto roku. Jak jinak hodnotit zpožďování certifikace než narušení smluvní důvěry na které byla uzavřena dohoda zvaná Treaty on Open Skies (OS). Příspěvek není o dodržování smluv a o důvěře ke spojenci USA. Připomínám tuto skutečnost, v českých mediích ignorovanou, protože se jedná o mezinárodní smlouvu, o vysokou digitální technologii k pozorování a v neposlední řadě i o patologickou nedůvěru USA vůči RF. Tu podporují ruské vojenské úspěchy a s nimi spojená přehlídka vojenské techniky v Sýrii a v řídícím centru v Moskvě. Dohoda, Treaty on Open Skies byla podepsaná v březnu 1992 jako jeden z největších prostředků k budování vzájemné důvěry mezi USA a RF po ukončení druhé světové války. Dohoda se stala se efektivní 1. ledna 2002 a vztahuje se na 34 členů, ze kterých je většina členy NATO.

A tím jsem u Burana a krátké poznámky k šesté generaci stíhaček a s ní spojené otázky: Proč USA kopírují sovětský model šedesátých let.

Patřím zcela jistě k velice omezenému počtu lidí z Evropy, kteří měli možnost vidět a prohlédnout si Buran ještě dříve, než se stal muzejním kusem v RF a SRN. Ne proto, že jsem sám jako pilot nalétal téměř dva a půl tisíc hodin. Program MKS vznikl jako odpověď na americký program STS. Ten měl zvýšit maximální hmotnost nákladu vynášeného USA do vesmíru ze 150 asi na 1800 tun a směrem zpět z 0 na 900 tun ročně. Plná jedna třetina hmotnosti byla vyhrazena pro Ministerstvo obrany. Sovětské vedení se proto začalo obávat možné vojenské převahy USA ve vesmíru. Sovětská armáda chtěla mít kosmoplány, protože NASA měla raketoplány. Tento příklad patří do kategorie soutěže ve zbrojení a ochrany idejí. Do této kategorie patří i stíhačky tzv. šesté generace a kosmické vyzbrojování. Pro čtenáře se zájmem v této oblasti doporučuji se seznámit s americkým projektem Dyna-Soar - Dynamic Soarer a starým ruským projektem, zvaným Spirála.

V prvotních plánech měl kosmoplán jen velmi malá křídla a kuželovitý tvar. Kvůli malým manévrovacím schopnostem a velké sestupné rychlosti bylo rozhodnuto změnit tvar. První a zároveň poslední let kosmoplánu Buran byl úspěšný, k použitelnosti stroje pro lety s lidskou posádkou měl však ještě daleko. Vývoj palivových článků, systémů zajišťování životních podmínek na lodi a mimo jiné i paliva vyžadovaly svůj čas. Ten zkrátila Jelcinem způsobená hospodářská krize. Jelcin vyhlásil 30. června 1993 konec projektu.

Zmiňuji se o kosmoplánu z několika důvodů: 1) Konstrukce, 2) Technologie pro vývoj novodobých stíhaček pro boj v kosmu, 3) Politika a spolupráce. Konstrukce kosmoplánu byla vyrobena ze slitiny D16. Ta se při dlouhodobém opakovaném vystavování vysokým teplotám stávala křehkou. Kosmoplány proto měly například 14 uzavíratelných větracích šachet na chlazení konstrukce, z toho však 7 muselo být ve výšce 400 metrů nad zemí uzavřeno, protože nebyly vybaveny prachovým filtrem. Technologie pro vývoj stíhaček schopných bojovat v kosmickém prostředí jsou samozřejmě utajované. Dnes více, než v minulosti z důvodů, které vyplynou z krátkého popisu jednoho případu přistání. Politika a spolupráce mezi USA a RF, potažmo EU a RF se dostala díky západnímu extensivnímu hospodářskému systému a neschopnosti vést dialog na tenký led. Již proto nelze nic předvídat, ale pouze dedukovat ze starých znalostí a zkušeností, které přežily jak studenou válku, tak i perestrojku a demokracii ala USA-EU.

Jestliže jsem v nedávném  příspěvku, nazvaném Jak se létá na ukradeném, upozornil na vnitroamerickou a patentovou problematiku všeobecně, v tomto příspěvku se jedná o létání na základě analýzy fotografie ruského modelu BOR. Americký produkt zvaný Dream Chaser dokazuje převzetí technických a formových řešení uskutečněných v SSSR z 60 let. Do tohoto kontextu patří také vývoj ruského hyper-zvukového letadla, zvaného GSR (ГСР), speciální fluor-vodíkové palivo, projekt Energija – Buran, záchrany posádky v kosmických podmínkách a návrat na zem, ochrana povrchu lodě a další. Pro představu, jakou toxicitu má například fluor-vodíkové palivo a proč se vývoj dal jiným směrem, nabízím si představit Kyanid draselný jako cukr, který si můžete dát do čaje nebo kávy. O systému záchrany se nebudu rozepisovat. Problém byl již tenkrát vyřešen. Podobně je tomu s ochranou proti vysoké teplotě při návratu lodě, která je i dnes klíčovým problémem stíhaček šesté generace. Standartní trajektologický návrat Rusové řešili samořízeným padáním. U Burana napomáhaly pomocné motory. Celkové řešení Rusů u hyper-zvukových létajících produktů spočívá v geniální jednoduchosti: Trojúhelná křídla se skládajícími se konzolami. Tím se mimo jiné vylučuje potřeba součinnosti pilota a zmenšuje se potřeba komplexní elektroniky na minimum. Najít jednoduchá řešení byla vždy přednost ruského vývoje. Tuto přednost často kompenzovala a kompenzuje americká pragmatičnost, trpělivost a náhody spolupráce se spojenci. Co tím chci říci?

Při jednom zkušebním letu, po složitém přistání na moři, australští vojáci, aktivní v pohraničí SSSR, zfotografovali Spirálu - BOR, předali ji CIA a ta NASA. Fotografie se nikdy nezveřejňovaly. Ke srovnání došlo až po té, co se NASA rozhodla poslat na mezinárodní kosmickou stanici Dream Chaser společnosti Sierra Nevada. Tím, zcela určitě – podle mého hodnocení, překvapila NASA Rusy. Dream Chaser se totiž podobá sovětskému BOR, jako kapka vody se podobá kapce vody. Ale žádná kopie není a nikdy nebude originálem. Já v takových případech mluvím o originální kopii. Dnes si dovoluji poznamenat, že zveřejněný a dnes známý americký úspěch představuje přibližně 1 procento toho, co sovětský model nabízí. Samozřejmě nevím, ani nepotřebuji vědět, jak daleko s vývojem kopie jsou dnes v USA. Vím ale, jaké konstrukční chyby identifikoval můj dobrý přítel identifikoval na Tornádu, a jaké návrhy dělal, aby se létající Tornádo přiblížilo projektovanému Tornádu. Vím také, že to co se dnes v USA nazývá supermoderní kosmický program, není nic jiného než přeformulovaný výtěžek ze studené války mezi USA a SSSR.  Vím také, že podobný výtěžek je dnes i přes slabou PR práci RF, zdecimovanou vědu, výzkum a výuku v RF velice nepravděpodobný.

Statická konfigurace Dream Chaser společnosti Sierra Nevada nemá například samo-vyrovnávání v celém hyper-zvukovém rozsahu. Rychlost 12 Mach je pro Dream Chaser v pořádku. Ale jak dále? Se vší pravděpodobností Američané budou aplikovat složitou elektroniku. A to může znamenat mít častěji více starostí, než radosti. Příklad z Černého moře v minulém roce s účastí SU a amerického křižníku se jen tak nezapomene. Jako další a pro srovnání uvádím jeden z hlavních rozdílů konstrukce: Sovětské řešení, dnes již Ruské řešení stíhaček šesté generace a dalších kosmických projektů bude mít přinejmenším měnící se konfiguraci, v žádném případě statickou. Co to znamená? Srovnání, které jsem používal v lekcích o řízení (managementu) procesů a rizik, které je ve skriptech SID(I)A napoví. Suchá pampeliška padá a nikdy se při dopadu nezláme nebo nepoškodí. Parašutista padá, jeho přistání není zdaleka tak bezpečné, jako přistání suché pampelišky. Řízení pádu pampelišky je dynamické, řízení pádu parašutisty je statické. Protiklady, které lze identifikovat a popsat, a které vyplývají z konstrukce padáku a konstrukce pampelišky jsou v současné době prakticky neřešitelné, nehledě na technický a technologický vývoj. I proto by se měl nazývat manažerem pouze ten, kdo umí a smí měnit pravidla hry. Dnešní tzv. manažeři tato práva a schopnosti ve velké většině případů nemají. O odpovědnosti již nemluvě. Proto je nazývám moderními kontrolory.

V závěru příspěvku vyjadřuji přesvědčení, že nehledě na ohromné výzvy s konstrukcí hyper-zvukových stíhaček a dalšího vývoje stávajících typů včetně amerického SR-71, létajícího do rychlosti 3,4 Mach, ruští konstruktéři vyřeší stejně jednoduše problém vysoké manévrovací schopnosti. Stealth technologie totiž zmenšuje létací schopnosti. Stačí si prostudovat F-35 a analyzovat vysvětlování amerických konstruktérů. Američtí konstruktéři totiž rádi uvádějí jako hlavní argument včasnou identifikaci protivníka, preventivní střelbu vysoce přesnými raketami a ne vysokou schopnost manévrování. Laik si však neuvědomuje, že ruská ЗРС С-400, a to více ЗРС-500, vidí F-35 dříve než si pilot může představit situaci. Proto se připravme na letecké boje v kosmu, pilotované a bezpilotní, s pomocí umělé inteligence, rozdělené do několika polí, která často nelze názorově spojit. Z toho logicky vyplývají minimálně dvě modifikace jednoho modelu. K nim se budou mimo řadit laserové a elektromagnetické zbraně a vícerozměrná komunikace. To a jiné budou vyžadovat zdravého člověka jako manažera. Kdo a kde se budou v rozpadající se Evropě vychovávat a vzdělávat, si dnes nedovedu představit.  Nedovedu si ani představit konečnou sumu peněz, kterou bude požadovat Lockheed Martin a také Boeing na vývoj svých produktů, F-35 respektive F/A-XX, které by měly zaměnit F/A-18E/F Super Hornet, F-22 a další.

Za to si umím dobře představit, že existuje spojení mezi dopingovým skandálem, týkajícího se ruských sportovců, lékem, který žádná západní farmaceutická společnost neumí vyrobit, hodnotou farmaceutických akcií a trhů, které lék potenciálně má a divadlem, které hrají naši námi vysoce placení politici, již téměř sami pro sebe. Přesto chci věřit, že ví, jaký je rozdíl mezi Buranem a buranem.

Pro ty, kdo mají problém s významem slova buran, uvádím, že slovo objasňuje Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku (LEDA 2001). Slovo hodnotí jako obecně české, hanlivého zabarvení a uvádí význam venkovan. Akademické slovníky spisovné češtiny toto slovo neuvádějí, kromě Slovníku nespisovné češtiny (nakl. Maxdorf 2006). Již ve staré češtině se užívalo slovo búr jako hanlivé označení sedláka, jak píše Rejzek. Na konec připomínám Búrskou (boerskou) válku mezi Angličany a potomky holandských přistěhovalců v jižní Africe na konci 19. století. Jak vidno, Lenin měl také pravdu: Vše souvisí se vším. Souhlasu netřeba.


 

Jan Campbell