05.8.2020 08:17:50

Hubert Ripka: Diplomat, který chápal, že Rusko je jeden z vítězů války, bez něhož to nejde

Záber z diskusie nového českého parlamentu (1940)
Záber z diskusie nového českého parlamentu (1940)
(foto: © AP Photo)


Mezi letos připomínaná jubilea patří narození Huberta Ripky: narodil se před 125 lety; učiteli mu byli také Alois Jirásek či Jan Pekař. Před válkou získal doktorát filozofie, byl redaktorem Lidových novin, na svých hojných cestách navštívil SSSR, za německé okupace zastával post exilového ministra zahraničních věcí, kariérně rostl i po válce. (Sputnik)



Poznámka: Hubert Ripka v prosinci 1935 vedl výpravu československých novinářů právě do Sovětského svazu, podílel se například na přípravě československo-sovětské smlouvy z roku 1943.

„Jako realistický politik musel respektovat mezinárodní konstelaci danou výsledky druhé světové války, nový poměr sil mezi velmocemi“ (Josef Tomeš, historik)


Pohled na Rusko a na vztah k němu nebyl zdaleka vždy na bodu mrazu, 12. prosince 1943 byla v Moskvě podepsána smlouva o přátelství ČSR a SSSR s platností na 20 let…

Politik Ripka si ve své době uvědomoval nutnost rozvíjet vztahy jak se Západem, tak Východem. V ministerském křesle se udatně držel až do roku 1948. Během jeho funkce došlo k odevzdání mandátů ministrů Benešovy vlády, v tomto ohledu se Ripkův jistý optimismus zřejmě rozplynul jako pára nad hrncem, snad by se dalo říct...

Pro čtenáře Sputniku citujeme z publikace Ripkovy: „(…) Beneš navrhl v únoru 1943 sovětské vládě, aby byla ještě před koncem této války uzavřena smlouva o vzájemné pomoci mezi SSSR a ČSR, aby tato smlouva byla koncipována ve smyslu smlouvy britsko-sovětské, a aby se také připravila možnost tripartitního aliančního paktu s Polskem, který by s ním byl ujednán, bude-li si toho přáti…(str. 5)…(…) Především se oba státy – ve smyslu smlouvy z 18. července 1941 – znovu slavnostně zavazují, že při sobě věrně vytrvají až do konce války proti Německu a jeho spojencům; slibují si zároveň, že nebudou bez vzájemné dohody jednati s žádným z nepřátel, ani s nimi neuzavřou příměří neb míru. Dále se zavazují, že si okamžitě poskytnou veškerou pomoc, kdyby jeden nebo druhý byl v budoucnosti napaden Německem nebo kterýmkoli jeho spojencem… Zároveň si smluvně slibují nejrozsáhlejší součinnost politickou, ale i hospodářskou, plně respektujíce svou svrchovanost a nezávislost, nevměšujíce se do vnitřních poměrů jednoho nebo druhého. Samozřejmě se zavazují k tomu, že se neúčastní žádné koalice, která by byla namířena proti jednomu nebo druhému. Smlouva je ujednána na dvacet let… ” (H. Ripka: Československo-sovětská smlouva, s. 6)


A jak to bylo po roce 1948?

Z komunistického Československa Ripka musel nakonec za dosti dobrodružných okolností uprchnout.

Do zahraničí volili odchod také někteří ještě nedávní ministři, poslanci, vysocí straničtí a státní funkcionáři. Postava Ripky je zobrazena i v seriálu České století.


Poválečný československý exil byl tak rozhádán, že USA „raději“ jednaly s komunistickými představiteli ČS(S)R

Ripka nějakou dobu žil se svou rodinou na francouzském venkově. Co se týká jeho práce, v USA konal vysokoškolské přednášky o zahraniční politice. Ke konci života prodléval v Anglii, kde v Londýně roku 1958 předčasně umírá na zákeřnou chorobu.

Ačkoli USA financovaly (viz níže) československou vzdorovládu, udržovaly regulérní diplomatické styky s Československem až do roku 1989, kdy komunisté historicky v ČSSR „skončili“. Poté začala nová kapitola dějin a moderních vztahů… Sice byla studená válka, ale vztahy mezi státy byly tehdy kupodivu poměrně korektní…

Dlužno říci, že komunisté Ripku po jeho emigraci dvakrát v lásce neměli, hlavně proto, že byl (po roce 1948, pozn. aut.) jedním z iniciátorů Rady svobodného Československa (RSČ, anglicky: The Council of Free Czechoslovakia, pozn. aut.).

Za povšimnutí stojí, že ústředí ŘSČ sídlilo ve Washingtonu D. C. (s odbočkami v Londýně a Paříži), jímž bylo financované; peníze tekly od National Committee for a Free Europe (NCFE). Petr Cajthaml píše„USA počítaly s exilovými organizacemi komunistických států jako s určitým partnerem (či nástrojem) v propukající studené válce...“

Američané roku 1957 s financováním ŘSČ přestali a rada v roce 1967 zanikla, zejména z důvodů vnitřních názorových neshod. V říjnu 1991 Huberta Ripku Václav Havel oceňuje Řádem Tomáše G. Masaryka in memoriam. Pro tento článek je důležité, že v jistou chvíli v historii se našel někdo, kdo chápal, že bez širokého dialogu hrozí světu další konflikt a kdo rozuměl i tomu, že vyčleňovat Rusko z takovéto „hry“ – nelze. Za pozornost stojí, že byl Hubert Ripka v USA vyšetřován, a to v době nechvalně proslulého mccarthismu, resp. v době US honu na reálné či jen domnělé komunisty…



Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.


 

Vladimír Franta (Sputnik)