19.7.2019 15:52:43

Čo vyšlo najavo po oslobodení litovského Vilnjusu 14.7.1944: Masakry v Ponaroch

Pamätník obetiam VILNIUS
Pamätník obetiam VILNIUS
(foto: wikipedia:upyernoz from Haverford USA Monument to Soviet Victims)

Nezávisle od seba prišli odkazy na výročie odhalenia zverstiev nacistov počas vojny 1941-1944 v litovskom Vilnjuse. Dnes republiíka LITVA v Európskej Únii.Treba pripomínať, i keď sa články v prístupe odlišujú.

"Na místo popravy je naháněli v kolonách": Ministerstvo obrany Ruské federace odtajnilo dokumenty o osvobození Vilniusu

prevzaté z Nová Republika http://www.novarepublika.cz/2019/07/na-misto-popravy-je-nahaneli-v-kolonach.html

 (Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 18.7.2019)

a zároveň tu je link na agenturu   russian  

https://russian.rt.com/russia/article/649711-osvobozhdenie-vilnyus-75-godovschina

13 июля 2019, 11:30

Владимир Смирнов, Святослав Князев, Елизавета Комарова

"Сообщается, что с момента организации этого объекта «База» строго охранялась, а все случайно появлявшиеся возле неё лица арестовывались и расстреливались.

 

«Советских людей на место расстрела пригоняли колоннами по несколько тысяч пешком, привозили на сотнях автомашин с полной загрузкой, а также эшелонами по железной дороге из Виленской и других областей Литовской ССР. Большинство мирного населения гестапо пригоняло и привозило в Панары под видом перемещения на новое место жительства и работы. Люди семьями шли и ехали с личными вещами», — говорится в акте о действиях нацистов."

a teraz článok s prekladom PhDr.V.Grulichovej

Vladimír Smirnov, Svjatoslav Kňazev, Jelizaveta Komarová
19. 7. 2019       russian
V den 75. výročí úplného osvobození Vilniusu od německých fašistických okupantů zveřejnilo Ministerstvo obrany Ruské federace řadu dříve utajených dokumentů. Odhalují detaily urputných bojů o hlavní město Litevské SSR. Kromě toho byl zveřejněn spis o činnosti zařízení Baza v blízkosti Vilniusu, v němž bylo za tři roky zabito přes 200 tisíc lidí. Nacisté naháněli a sváželi lidi na toto místo pod rouškou přemístění do nového místa bydliště a práce, a pak je stříleli. 


Spolu s civilisty tam byly zabity desetitisíce zajatých rudoarmějců a důstojníků Rudé armády, kteří byli přivezeni z táborů a věznic, je uvedeno v odtajněných dokumentech. 

U příležitosti 75. výročí osvobození Vilniusu od německých fašistických okupantů zveřejnilo Ministerstvo obrany Ruské federace řadu dříve utajených dokumentů z fondů Ústředního archivu Ministerstva obrany RF. Osvobození města a většiny Litevské SSR bylo umožněno díky úspěšné realizaci vojenské operace Bagration. 

"Jednotky 5. armády po šesti dnech tvrdých bojů plně Vilnius ovládly ... Podle předběžných údajů bylo v bojích o získání Vilniusu od 7. do 13. července našimi vojáky zničeno: 7000 nepřátelských vojáků a důstojníků, 121 zbraní, 11 tanků a samohybných děl, 132 kulometů, 1600 pušek a automatů, 900 aut, 150 motocyklů, 18 rozhlasových stanic, 120 koní, dva skladiště s municí, dva vojenské vlaky", informuje zpráva velitelství 3. běloruského frontu ze 14. července 1944. 

Dále se uvádí, že bylo zajato více než 5 200 osob, zabráno 156 děl, 28 tanků a samohybných děl, 48 minometů, 291 kulometů, 7000 střelných zbraní, 1100 vozidel, 100 motocyklů, 500 koní, 56 skladů s municí, 97 skladů. s vojenským vybavením a potravinami, šest železničních vlaků. 

Nacisté se Vilnius odevzdat nechystali. Adolf Hitler prohlásil město za "pevnost". Na jeho rozkaz bylo v hlavním městě Litevské SSR soustředěno až 15 tisíc bojovníků Wehrmachtu a SS. 

"Kvůli osvobození Vilniusu vytvořilo sovětské velení mohutnou skupinu o počtu až 80 tisíc lidí", uvedl vojenský historik Jurij Knutov v rozhovoru s RT. 

Pouliční boje o hlavní město Litevské SSR trvaly několik dní. Německé velení se pokusilo pomoci obklíčené posádce a pokusilo se ráno 9. července shodit parašutisty a bojový náklad z 30 letounů Junkers Ju 88 do města, tyto síly byly však zničeny sovětskými jednotkami. 

Podporu postupujícím silám Rudé armády zajišťovala 1. letecká armáda, jejíž letadla ničila svými útoky a bombardovacími operacemi vlakové soupravy, živou sílu a vybavení nepřítele. 

"12. července 1. letecká armáda ničila masivním útokem bombardérů a útočných letadel živou sílu a vybavení nepřítele v severozápadní části města Vilnius a prováděla rozvědku na linii Kaunas - Grodno. Během 24 hodin bylo uskutečněno 244 vzletů letadel, z nichž 136 na útoky a bombardovací operace", uvádí jeden z publikovaných dokumentů. 

Fotografie kolon fašistů, ustupujících z Vilniusu, jsou zachovány v albu bojových akcí 1. letecké armády Rudé armády. 

K uctění vítězství byly svazky a jednotky, které se nejvíce vyznamenaly v bojích za osvobození hlavního města Litevské SSR, navrženy k vyznamenání a byl jim propůjčen název Vilenští. 

"Moskva jménem vlasti zdraví statečné jednotky 3. běloruského frontu, které dobyly hlavní město sovětské Litvy, město Vilnius, 24 dělostřeleckými salvami z 324 děl ... Věčná sláva hrdinům, kteří padli v bitvách o svobodu a nezávislost naší vlasti", říká text rozkazu vrchního velitele SSSR Josifa Stalina. 

5. srpna 1944 nařízením pprezidia Nejvyššího sovětu SSSR byla formacím a jednotkám, které se podílely na osvobození Vilniusu, udělena vyznamenání. 

Všechny články a zprávy v novinách Krasnoarmejskaja pravda z 15. července 1944 byly věnovány bojům za osvobození Vilniusu. Článek "Velké vězení" hovořil o hrůzách "nového uspořádání", které nacisté zřídili ve městě. 

Během okupace od 24. června 1941 bylo na místě Baza v obci Ponary, několik kilometrů od Vilniusu, zabito více než 200 tisíc lidí. Tyto údaje byly zaznamenány na základě prohlášení a svědectví místních obyvatel, a také kontroly místa masového a organizovaného vyhlazování občanů SSSR. 

"V obci Ponary existovala tři roky speciálně vytvořená organizace pro masové popravy a vraždy sovětských občanů, vedená Vilenským gestapem ... Místo masakru sovětských občanů o celkové rozloze více než 40 hektarů je obehnáno ohradou o výšce dva metry z ostnatého drátu", uvádí dokument. 

Uvádí se, že od okamžiku organizace tohoto objektu byla Baza přísně střežena a všichni, kteří se náhodně objevili blízko ní, byli zatčeni a zastřeleni. 

"Sovětští občané byli na místo popravy naháněni pěšky v kolonách o několika tisících, byli přiváženi stovkami vozů s plným zatížením a také vojenskými vlaky z Vilenské oblasti a dalších oblastí Litevské SSR. Většinu civilního obyvatelstva gestapo nahánělo a přiváželo do Ponar pod záminkou přestěhování do nového místa bydliště a práce. Šly a jely tam celé rodiny s osobními věcmi", říká spis o činech nacistů. 

"Cestou na místo popravy byli lidé vystaveni krutému hanění. Starce, nemocné, děti, vyčerpané a zaostávající za kolonou mlátili kůly, tahali po zemi a některé odstřelovali, děti brali za nohy a zabíjeli o stromy. V kolonách byli Židé, Poláci, Bělorusové, Litevci a Rusové", říká dokument. 

Spolu s civilisty byly v Ponarách zastřeleny desítky tisíc zajatých rudoarmějců a důstojníků Rudé armády, kteří sem byli přivezeni z táborů a věznic. 

"Popravy byly prováděny ve dne po deseti lidech bez přestávky až do úplného vyhlazení celé kolony. Na Baze bylo připraveno sedm obrovských kulatých jam o hloubce pět metrů, průměr spodní části byl 14 metrů, horní - 25 metrů, čtyři menší jámy a sedm příkopů ... Spolu se zavražděnými byli zakopáváni i ještě živí lidé. Jámy se zabitými byly shora zasypány chlorovým vápnem", je uvedeno v odtajněných dokumentech. 

V listopadu 1943, aby se skryly stopy zločinů, vytvořilo gestapo speciální tým pro vykopávání a spalování mrtvol. Přičemž se složení tohoto týmu několikrát měnilo: všichni lidé, kteří byli dříve v jednotce, byli zastřeleni. Poslední masová poprava v Ponarach se konala 3.-4.7.1944. 

Historické dokumenty jsou důkazem toho, jak vděční obyvatelé vítali své osvoboditele - vojáky Rudé armády, kteří po osvobození Vilniusu přistoupili k překonání řeky Něman. Do vítězství ve Velké vlastenecké válce zbývalo ještě 300 dní. 

"Vilniusská operace byla pečlivě promyšlena a dokonale provedena. 13. července 1944 bylo město zcela zbaveno nacistických okupantů. Vilniusští obyvatelé radostně vítali své osvoboditele. A dnešní zveřejnění dokumentů je připomínkou, že to byla právě Rudá armáda, která osvobodila Litvu od nacistického jha", řekl Jurij Knutov.
*

A informácia z wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Ponarech      ....vybratá časť z iného pohľadu

 

Masakr v Ponarech

Popravy se konaly od července 1941 do srpna 1944 blízko železniční stanice Ponary v tehdejším Polsku. (Ponary jsou nyní pod litevským názvem Paneriai předměstím Vilniusu.) 


Po začlenění Střední Litvy k Polsku se stalo město Ponary částí vojvodství Vilnius. V září 1939 byla tato oblast převzata Sověty  a po měsíci převedena do Litvy. Po připojení Litvy Sovětským svazem v červnu roku 1940 začali Sověti ve spojení s vojenskou leteckou základnou budovat ropný sklad nedaleko Ponarů. Tento projekt nebyl nikdy dokončen, protože v roce 1941 byla oblast obsazena nacistickým Německem. Nacisté se rozhodli využít velkých jam určených původně pro nádrže na ropu jako místa k pohřbení těl nežádoucích místních obyvatel. Jejich záměrem bylo zabít všechny litevské Židy. V Pobaltí  dosáhlo nacistické masové vraždění Židů největšího rozsahu. Ze 70 000 Židů žijících ve Vilniusu přežilo válku pouhých sedm tisíc. Židovská kultura ve Vilniusu, jednom z  jejích největších center v Evropě, prakticky zanikla.

 

Hromadné vraždy začaly v červenci roku 1941, kdy přijelo do Vilniusu Einsatzkommando 9, které shromáždilo 5 000 židovských mužů z Vilniusu a převezlo je do Paneriai, kde byli zastřeleni. Další hromadné popravy, často s pomocí litevských dobrovolníků[Ypatingasis burys  se konaly po celé léto a na podzim.V září bylo založeno vilenské ghetto.Do konce roku bylo v Paneriai zavražděno 21 700 židů.Tempo vraždění zpomalilo v roce 1942, kdy si Wehrmacht  začal potenciální oběti přisvojovat jako nuceně nasazené.Na konci roku 1944 dosáhl konečný počet obětí kolem 70 000 – 100 000 osob. Podle poválečné exhumace provedené silami sovětské 2. Armády běloruského frontu  byla většina (50 000 – 70 000) obětí polští a litevští Židé z nedalekých polských a litevských měst. Ostatní byli předevšímPoláci (20 000) a Rusové(8 000).Polské oběti byly většinou příslušníci inteligence,..Mezi prvními oběťmi bylo přibližně 7500 sovětských válečných zajatců zastřelených v roce 1941, brzy poté, co začala Operace Barbarossa. V pozdějších fázích to byly také menší počty obětí jiných národností včetně místních Rusů, Romů a Litevců, zejména stoupenci komunistů a členové Místního litevského oddělení  Povilase Plechavičiuse, kteří odmítli plnit německé rozkazy.

 

Jak sovětská armáda v roce 1943 pokročila, nacistické jednotky se snažily zakrýt zločiny podle směrnice Aktion 1005. Osmdesát vězňů z blízkého koncentračního tábora Stutthof bylo zformováno do Leichenkommand. Dělníci byli nuceni těla vykopat, dát je na hromadu a spálit je.[2] Po několika měsících této strašné práce se brigádě povedlo 19. dubna 1944 uprchnout. 11 lidem z této skupiny se válku podařilo přežít a jejich svědectví tak přispělo k odhalení tohoto masakru....

foto z článku russian

5d299abf370f2c58588b45af

red z russian, novarepublika, wikipedia